Re: Syn je zoufalý ze školní docházky

No zažila jsem něco podobného hned v první třídě. Škola, do které chtěl, vozíme ho tam, kamarádi, skvělá učitelka, kroužky si vybral sám a do měsíce to samé, co popisuješ. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlém to ani snad nemá cenu. Nakonec jsme uzavřeli dohodu, jednou za měsíc spolu zůstaneme v pátek doma (málo učení + krátký den v práci). Trochu to zabralo. Asi to není zrovna dobrá rada, ale můj syn šel v čertvých šesti letech, je to velkej mazel a řekla bych, že mu chyběla to občasný nejití do školky, když se nechtělo. Že ho strašila ta povinnost. Víkendy strašně krátké a málo času na záliby mimo školu.
Taky jsme mu povolili hory, jedou mimo jarní prázdniny a slíbila jsem, že letní dovolenou spácháme v červnu a v dubnu bude moci jet k babičce a dědovi už od čvrtka.
Díkybohu stůně málo, takže si sem tam ten den může ještě dovolit. Chytrý je, učit se víceméně nepotřebuje, jen to psaní je hrůza.

Co bude příští rok....nevím.
Negativistické dítě je fakt něco pro mě, optimistu.