ustoupila bych

Pokud by byl jedničkář a opravdu takto ráno zoufale plakal, znala bych ho a věděla, že v tom není kalkul, ale že se fakt trápí, tak bych mu ten den dala omluvenku. Sledovala bych, jak často to chce využít, a jestli se mu třeba nějak neulevilo, když ví, že jakmile to bude zase kritické, tak mu zase ustoupíš.

Jestli to není dítě, které dělá scény kolem všeho rutinně a snaží se vybrečet si kdeco, tak bych to nebrala na lehkou váhu.

Nejen angína je nemoc, ale i úzkost, napětí či psychické vyčerpání jsou v podstatě chorobné stavy - dala bych mu omluvenku, klidně týden, pak bych viděla.

Zkusila bych se s ním pak nějak domluvit, že když se bude dobře učit a většinou chodit do školy bez pláče, tak mu čas od času tu omluvenku dám - jakmile bude cítit, že je pod velkým tlakem a že vysadit musí.

Těžko říci, co přesně prožívá, ale pokud je celý den ve škole v psychické nepohodě a těžko specifikovatelné ale neustálé tenzi, tak unavený být musí a máže pomoci jen ten pocit, že "je úniku" - že až ho to moc vyčerpá, tak si doma odpočine.


Dítě není dospělý, aby se po něm muselo chtít plnit povinnosti za každou cenu a do rozrhání těla.