Závidím bohaté kamarádce

Včera jsem si četla diskusi o zlých boháčích a hodných chuďasech.

A uvědomila jsme si jednu věc, která mě štve - závidím bohaté kamarádce.

My jsme na tom finančně špatně, počítám každý jogurt a vím, že se to hned tak nezlepší. Navíc je manžel bez výplaty, přijde na účet, až na ni bude firma mít.

No a včera mi dcerka přišla s tím, že má donést do školy 100kč a já pak seděla a škrtala v jídelníčku, abych někde tu stovku ušetřila. Nechci brát z úspor, které máme, to beru až jako nejhorší možnost.

Do toho mi volala kamarádka, se kterou se vídám jednou za 3-4 měsíce, že se chce stavit. Má manžela ředitele velké firmy, sama je manažerka a jejich příjem je přes 100tisíc měsíčně. Peníze fakt neřeší a bohužel padla se svým telefonátem do chvíle, kdy jsem skoro brečela nad rozpočtem a ona se mi chlubila novým autem. A že přijede a že půjdeme do kavárny (to jsme jí vymluvila, že půjdeme radši s děckama do parku). Není problém ani tak v tom, že jí budu muset říct, jak na tom jsme (tu kavárnu určtiě navrhne znovu), ale o to, že ona se ráda chlubí a její syn taky, předvedou nám jak mají vše super a podle módy.

Nakonec jsem si uvědomila jeden intenzivní pocit - já jí strašně závidím. Ale strašně. Vím, kdyby můj muž byl dravější,tak bychom na tom byly lépe, kdybych se vzdala málo placeného místa (ale tím i času na děti), bylo by to lepší. Jenže to jsou kdyby.

Je mi ze sebe samé na nic a vůbec se mi na to setkání nechce.

Taky se to některé z vás někdy stalo?