Re: Závidím bohaté kamarádce

Hanajdo,
mám také kamarádku, která se "má dobře". Oba dělají v bankovnictví v managementu, příjmy POCHOPITELNĚ nevím, ale myslím, že ani jeden nemá pod 100tisíc. Mají byt v Praze za 8 mil., audinu, dvě děti. Nikdy ale nic nezdědili, na vše si vydělali sami. Kamarádka dřela jazyky už od ZŠ (měla přísného otce) a v době prázdnin (SŠ, VŠ), kdy já si jezdila stopem a chodila po horách, tak ona chodila po brigádách a už dělala na své kariéře.
Takže v mém případě je spíš na místě obdiv, než závist. Také jsem měla stejnou příležitost, dělaly jsme stejný gympl, stejnou VŠ. Já také neměla špatnou práci, ale jsem povahou spíš flákač (udělat své a jít domů, nepředřít se), takže se není co divit, že jsem nikam v kariéře nepostupovala navíc to nebyla moje priorita, raději jsem šla domů. Ale ona stíhá vše.
Nechci sebe omlouvat, ale mám pocit, že většinou je to tak, že je to v moci každého. Já vím, že jsem pohodář a flákač, někdo využije každou minutu svého času k aktivitě. Každý má většinou možnost to nějak změnit. Jako samozřejmě jiné to je, když se někdo "dobře" vdá, nebo když něco zdědí, to souhlasím, že není fér Jo a tuhle jsem jela s tou kamarádkou na víkend, ona mi zaplatila hotel (ubytování), že jsem na mateřské a ona chodí do práce. A že jí to oplatím, až budu vydělávat. Měly jsme to takto i za "mlada". Když jedna přišla z brigády, pozvala tu druhou někam.
Já bych si asi o stovku půjčit neřekla. Neumím si představit být na tom tak špatně, že nemít navíc stovku. Tisícovku třeba už jo, ale ta stovka, to musí být asi hodně špatné. Ale kamarádce bych klidně řekla, že na kavárnu nemáš, že ať příjde na kafe k vám, raději. Nebo jít do parku, bez jídla a pití. Třeba jí to dojde a pozve tě. Na tom nevidím nic špatného.