Re: Závidím bohaté kamarádce

Hanajdo, napsala jsi to moc hezky a taky myslím, že ti ze sebe nemusí být na nic - je to tak lidské, přirozená reakce, řekla bych.

Já ti to napíšu trochu z jiné stránkyVdala jsem se podruhé a měla jsem štěstí, že můj muž, velice hodný, má nadstandardní příjmy. Z korunu obracejícího samorodiče jsem bez vlastní zásluhy přešla do kategorie "peníze skoro neřeší". Jenže: Některé kamarádky, co jsem měla dříve, se mi začaly vyhýbat - chápu to, když se pak jejich děti ptají, proč má teta dvě auta a oni žádné, nebo proč máme v koupelně dvě pračky (rozuměj sušičku), tak prostě se jim to nechce vysvětlovat a těm dětským rozoumkům to stejně i tak připadá nefér. Jedna hodně dobrá kamarádka, co mi v životě moc pomohla, mi jednou řekla: "Víš, vy jste jiná sociální skupina". Zabolelo mě to, prostě jsem cítila, že najednou je mezi náma díra. Peníze něco dávají a něco berou, ať chceš nebo nechceš.

Víš co, já taky závidím. Mám spoustu všelijakých zdravotních neduhů, chronických, a moc bych chtěla být zdravá a nejde to. Mám syna, který není vyloženě postižený, ale je hodně problematický a někdy závidím jiným maminkám "normální" děti... Každý máme na noze nějakou tu kouli.

Nevím, jestli jsem ti trochu pomohla, ale fakt s tebou cítím a přeju brzo nalezený vnitřní klid. S některýma věcma prostě nic nenaděláme!