Re: Závidím bohaté kamarádce

Ahoj, ja prozivam podobnou situaci. Asi pred 5 lety jsem zacala studovat a odjela do zahranici. Po nejake dobe jsem si tam nasla kamaradku - taky Cesku, se kterou jsme si bajecne rozumenly. Ona mela asi rok tamniho pritele, ktery se neradi sice mezi horni deset tisic, ale ji, jako holce, ktera se k nemu nastehovala s jednim kufirkem, dopraval vse, co si jen zenska muze prat. A to cele trva dal.. Dovolene v exotickych zemich, krasne saty, zabava kazdy vikend. Na zacatku jsem to brala OK, ale ona postupem casu jako by zapomnela, ze ja nemam takove zazemi jako ona, a ze na jeji otazky typu - nezacneme chodit do fitka, nebo co takhle udelat si o vikednu damskou jizdu - mam bohuzel jen jednu odpoved: sorry, ja na to ale nemam! Studium je docela narocne a stres z hledani si porad nejakych vedlejsich prividelku neni taky moc prijemny. Mam sice pritele, ale nejsem typ, ktery se necha "vydrzovat" a snazim se, jak muzu, abych do domacnosti taky nejak prispela. Ale ta nejistota, co bude pristi mesic, budu mit dostatek prace atd, je fakt deprimujici. Po case, kdy jsem ale svou kamaradku a hlavne jejiho pritele zacala lepe poznavat, jsem si uvedomila, ze kazda mince ma dve strany. Ano, ma kamaradka ma skveleho pritele, ktery ji takrka na rukou nosi, ktery je ale sportovni "maniak" a ona uz zacina byt taky (nemam nic proti sportu, ale kdyz se jeho kazda diskuse stoci k tematu triatlon, horolezeni a kolik km zase najel na kole, tak mi to neprijde uz normalni). A co hlavne - je mezi nimi ZNACNY vekovy rozdil (on je starsi) a v ZADNEM pripade neplanuje deti!!! To jsou pro me dva dostatecne charakterove rysy, kterych jsem ochotna se u muze velice rada se vzdat, i kdyz bych treba mohla jedzil 3x v roce kolem sveta... Takze si myslim, ze pokud sve kamaradce neprejes nic zleho, tak je takova zavist naprosto normalni. Kdo vi, co vsechno musi pro ten svuj "luxus" obetovat, o cem tobe nic nerekne...