Re: Touha po dítěti - deprese

Já se mu na jednu stranu nedivím, že chce něco dokázat a v podstatě má nejistou budoucnost, chce se živit sportem, ale neví, co bude za rok a z čeho by rodinu živil. ON by jí třeba uživil i tak, ale nemohl by si dovolit plácat se a čekat na příležitost, musel by kdyžtak obětovat i sport, protože by už měl zodpovědnost za rodinu.

Takže ho chápu - jenže ty na rozdíl od něj nemáš tolik času. Nemůžeš čekat deset let a pak najednou třeba před čtyřicítkou zjistit, že se váš vztah přechodil, závazky nikde a on se najednou začíná poohlížet po jiných ženských. I tak to chodí - když se ženská zapře a čeká, tak vůbec není jisté, že se jednak dočká a za druhé, jak ten vztah bude po x-letech vypadat, když se nebude nikam dál posouvat.

Jenže ti těžko poradit, jak dlouho máš čekat. Akorát je divné, že si vyřizuje pobyt v Německu a tobě ani ťuk. Jak by to bylo, kdyby to občanství/pobyt tam dostal? Jak to, že to neřeší s tebou? Jak si ten váš vztah představuje, kdyby mu plány vyšly? Ty budeš tady a on tam? Přece kdyby si říkal, že půjdeš s ním, tak by tě se svými plány seznámil, nebo ne?

Necítí ten váš vztah úplně jinak? Třeba - když mi vyjde to Německo, tak OK, možná se s ní i rozejdu. Ale pokud se hvězdná kariéra konat nebude, tak holt zůstanu a zatím zůstanu i s ní???

Tohle by mě na tom zaráželo nejvíc a to bych si na tvém místě nejdřív ujasnila, než nějaké tlaky na dítě.

Ono často jsou spolu i lidi tzv. "znouzectnost", jsou sice s někým, ale v hloubi duše mají budto pocit, že to není úplně to pravé ořechové, nebo že by kvůli partnerovi stejně neobětovali své privátní zájmy. Ale to pochopitelně partnerovi najevo nedají.