Re: Touha po dítěti - deprese

Dítě strašně chci. Když chci s přítelem o něčem mluvit, potřebuji mít vše připravené a nějakým způsobem "nalajnované" a říct mu, jak si to představuji a jak to chci.
Nevím, jak to chodí u Vás, s partnerem, který dělá běžnou práci, ale mně svědomí nedovolí, abych zase nechala vše jen na příteli co se týče financí. I když si platí pojistky a do určitého počtu měsíců z důvodu zranění dostane celou výplatu, ale já nebudu čekat na den, kdy se opět zraní, něco se stane a zůstaneme jen tak bez ničeho???? To přece nejde, když mám možnost se dohodnout bez problémů se svým zaměstnavatelem na čemkoliv a netrávím tam celé dny a navíc za slušné peníze, nevím, proč bych toho nemohla využít. Pokud dostane přítel smlouvu v zahraničí, bude vše úplně jinak i po té finanční stránce.

Odsuzujte si mě za ty jesle, jak chcete. To jenom v ČR je mateřská dovolená 3 roky. Mám kamarádky v zahraničí a tam je běžné, že po 6 měsících mateřské je konec a žena jde buď zpět do práce a nebo jí živí muž a od státu už nedostane ani korunu. Dělá to v dnešní době takhle spousta lidí. Nevidím nic špatného na tom, když bude mimi zvyklé od malička být i u někoho jiného, právě naopak. Navíc ta moje pracovní doba 3-4hod denně není žádná katastrofa, nemíním tam dávat dítě od rána do večera, ale jen na dopoledne a po poledni domů.

A tvrzení, že k tomu přistupuji jako k psovi, to mě velmi tedy potěšilo než urazilo nebo se mě dotklo. Protože jen tak nějaký pes se nemá tak jako ta naše pejskovka. A je lepší mít vše dopředu svým způsobem připravené a vědět, co chci, než žít ze dne na den. Takže tato poznámka o plánovaní jako s "pejskem" se mi zdá dost zcestná. Kdybych nevěděla, co chci a jak to v životě chci, neřešila bych to a jela bych si to svoje, i kdyby mi přítel říkal nevím co, třeba bych vysadila tajně prášky a ať se frajer stará. Jenže já taková nejsem, chci mít alespoň nějaký plán nebo představu dopředu.