Re: Touha po dítěti - deprese

Když mi bylo sedm, odešel táta. My byli tři sourozenci a navíc bratr byl středně těžce mentálně postižený. Mamka s námi zůstala úplně sama. Takže začala chodit do práce. Nepamatuji si, že bych měla někdy dětství jako ostatní děti. Mamka chodila do práce, aby nás uživila, já jsem ve 12ti letech uměla uvařit věci, na které si leckdo netroufne. Mamka vzdala jakékoliv placené hlídání, protože nejhodnější jsme byli stejně sami. Takže od 8 let jsem se starala o celou domácnost, včetně vaření a to mě do toho nikdo nenutil, začala jsem sama, abych mamce ulevila a do toho jsem se dokázala učit tak, abych měla skoro samé jedničky a ještě jsme se sestrou dojížděli pro bráchu do školky, a pak do školy. Trvalo asi 6 let než si mamka našla schopného chlapa. A to, co jsme si prožili s bratrem, to si nikdo nedovede představit. V současné době je v pohodě, skoro to na něm není poznat, ale je to o tom, že mamka s ním lítala po doktorech, pak do práce a hodně mu dal náš děda. Nebylo možné, aby nás hlídala přes týden babička s dědou, pracovali, takže nás měli jen přes prázdniny a o víkendech. Věř, že to nebylo lehké, učit se sama, vše obstarat a ještě se pak učit s bráchou, když to nestihla mamka nebo jednoduše už na to neměla sílu. Prožila jsem si to, o čem se nikomu nezdá a možná ani zdát nechce.

Před 1,5 rokem se setře narodila holčička, nemám sebemenší problém se o ní postarat, uspořádat si čas tak, abych si v klidu stihnula doma uklidit, uvařit atd. a ještě s ní jít ven, což sestra ze začátku nedokázala, nemohla pořád do toho nějak skočit. Mně se to jako by vrátilo zpět a šlo to všechno jako po másle. Je to jiné mít vlastní dítě, to vím, ale když někoho neznáš a soudíš podle nějakého psaní tady v diskuzi, nezbývá mi nic jiného než Ti to vyvrátit.

Jinak s přítelem šetříme peníze na to, aby se udělal nějaký "záložní" business, který by nám zajistil stálý příjem. Máme už něco rozplánovaného. Už jsem tu psala, že vždy mám nějaký plán, mám ráda jistoty. Tohle je jedna z věcí, kterou jsme probírali už po pár měsících, kdy jsme spolu začali bydlet.