Re: Touha po dítěti - deprese

Lenka a další:

On si to občanství vyřizuje přes agenta tak, že se to bere ne podle místa jeho angažma, ale podle jeho předka, podle pradědečka, tuším.
Jinak když on půjde do Německa, půjdu já s ním, v tom máme jasno. Nevyřizuje si to sám, ptal se mě, jestli bych tam s ním šla. Kdybych řekla, že ne, nešel by. Měl i nabídku ještě před dvěma roky jít hrát do Kanady, ale řekli mu, že bude lepší, když na prvních 6 měsíců přijede sám, bez manželky, bez přítelkyně, tak to okamžitě odmítnul, rovnou řekl agentovi - buď s přítelkyní a s pejskem a nebo vůbec.
Když měli reprezentační srazy nebo utkání, ať to bylo kdekoliv, zařídil, abych mohla jet někam poblíž, do stejného města, ale třeba do jiného hotelu, abychom byli spolu. Věděli to z týmu téměř všichni, on se netají a netajil tím, že mě chce mít s sebou, že si raději půjde po tréninku nebo zápase odpočinout ke mně než někam do baru apod. Takže já si nemůžu stěžovat, že by třeba někde do noci pařil s klukama apod., na to on není, takže treba to, že by se bál, že přijde o něco, co by mu mohlo utéct, to asi není ten důvod.
Pro něj je na prvním místě to, abychom měli každý měsíc vše zaplacené a mohli jsme si koupit hezké věci a něco si ještě ušetřit. Na druhou stranu si říkám, že kdyby to nemyslel vážně, nemám přístup k jeho účtu, nemám jeho kartu a je mu úplně jedno, jak s těmi penězi naložím. Já zase nejsem taková, že bych si za to kupovala džíny za 10tis.Kč, ale obstarám domácnost, zajdeme si občas někam na dobré jídlo (sushi atd..) a prostě si to tak nějak užíváme.
Do tohoto mého období jsme celkem neměli problém. Chová se ke mně slušně, je opravdu hodný.

Myslím si, že se obává, aby se mu třeba něco nestalo a on pak nebyl schopný se o nás postarat. Zažili jsme spolu jeho zranění, kdy musel podstoupit operaci a byl téměř 2 měsíce doma, a pak znovu začínal trénovat. Hodně věcí mu tohle zranění pokazilo a myslím si, že to docela i nás oba poznamenalo.

Po tom našem včerejším rozhovoru, i když to bylo po telefonu, protože jsou nyní na soustředění a přijede domů až zítra, před chvílí mi přišla sms, že chce abych byla šťastná a udělá pro to všechno, že mě chce mít u sebe navždycky i s miminkem, mám se dát dohromady a zítra si o tom promluvíme a začneme to zkoušet, nechce mi prý zkazit život, prý se na to docela těší, ale má strach z toho, aby se něco nestalo. Vůbec mu prý nedošlo, jak mi tím ublížil, protože si myslel, že nejdůležitější je, abychom byli nějakým způsobem zajištěni a měli se dobře, a pak že se od toho budou odvíjet ty další věci. Mysleli si, že pejsek mi svým způsobem to dítě vynahrazuje, ale že v první moment prostě nedomyslel ty důsledky, a že se mi strašně omlouvá.

Takže budu čekat do zítra a uvidíme, co z něj vypadne.
Každopádně jsem si dnes zavolala do nedalekých jeslí, kde berou miminka od 6ti měsíců. Chtěla bych totiž po dovržení 6 měsíců miminka začít chodit zase do práce, mám to tam strašně fajn, pracovní dobu max do 14h, většinou do 12-13h, navíc bych měla jak jesle, tak práci téměř v místě bydliště, takže by to mohlo být fajn. Prostě bych o tu práci nerada přišla. Samozřejmě, že pokud přítel půjde hrát do zahraničí, bude to všechno úplně jinak. Uvidíme..

Každopádně se mi trošku po té jeho sms ulevilo a jsem zvědavá na ten zítřejší pohovor. Když už jsem to tady takhle rozebrala, protože jsem ani neměla s kým to pořádně rozebrat, protože jediné řešení podle většiny kamarádek by bylo - rozejdi se s ním, což bych asi i nerada po tom všem, co jsme spolu prožili a nejsem typ, který dokáže jen tak za něčím udělat tlustou čáru a začít někde v klidu znova.