Re: Jak se vyrovnat s neverou

Aišo, velice ti rozumím. Vím, že existuje jen jedna rada, ta s tou naprosto nepřekonatelně tlustou čarou za minulostí. Jenže, není snadné zapomenout, když někdo udělá něco, co nás hodně zranilo, co se nás dotklo na nejcitlivějším místě, co nám sebralo iluze o tom, že aspoň našemu nejbližšímu člověku můžeme "přece" věřit...

Já jsem se po takové události strašně změnila. Takové soukromé 11. září... jako jo, funguju, ale jak píše Aiša, uvnitř mě něco odumřelo
Něco, co už mi nejspíš NIKDY nedovolí někomu ještě opravdu věřit, a milovat ho...ať už tohohle člověka, nebo dalšího...mně se to stalo před rokem, a dosud nejsem schopná se na chlapa podívat jinak než jako na potenciálního zrádce...

Každý, kdo pokukuje po zelenější trávě u sousedů, by si měl tohle prožít - aby si uvědomil, jak NESMÍRNĚ a nevratně může svým blízkým i "jednou nic neznamenající epizodou" ublížit...