Re: Jak se vyrovnat s neverou

Br, no právě, já se nad sebou opravdu hluboce zamýšlím, jestli jsem nebo nejsem žárlivá a co by se s tím dalo dělat, ale myslím, že je to prostě spíš nedorozumění - on tušil, že to není úplně košer, tak mi to radši neřekl (mimochodem jeho rodiče mají mezi sebou spoustu tabuizovaných témat, naprosto zbytečně, a tohle je pro ně typické chování, tak si myslím, že tam podvědomě zafungoval výchovný vzor), čímž mě tak naštval, že jsem opravdu reagovala tak, jak očekával - on se v tom utvrdil a při každé debatě na to téma v tom duchu reagoval. A prolomit ten kruh, abych já mu už mohla věřit a on aby mi důvěřoval natolik, že radši přizná kontakt, normálně se se mnou bude o ní bavit, případně nás i někdy představí (jsou spolu v kontaktu několikrát za měsíc, což mi přijde už jako docela frekventovaná konverzace), to je strašně těžké. Ráda bych tomu nějak pomohla, ale nevím jak, tak mlčím a čekám. Jenže sem tam mě ty myšlenky přepadnou a jsem naštvaná sama na sebe, že se tím vůbec zabývám.