Re: Co je "víc nefér"

No, chápu taktéž i jeho i jí. Jí víc Byla jsem totiž v podobné situaci, ačkoliv trošku jinak. První dítko šlo raz dva, za 2 roky jsme chtěli druhé a ejhle - velké zdr. problémy na mé straně. Nedovedla jsem si představit, že už dítě mít nebudu a ačkoliv první dítě miluji a snažila jsem se jí maximálně věnovat a užívat si jí, touhu po druhém dítěti to nijak nesnižovalo. Pak přišly i přes léčbu 2 potraty (jeden až ve druhém trimestru) a manžel se zařekl, že další dítě NE, že já bych další potrat nepřežila a on by skončil na psychiatrii. Ale já argumentovala, že tam skončím já, bez dalšího dítěte. Také jsem začali zvažovat adopci. A pak se zadařilo (manžel pravil že poslední pokus), celé těhotenství bylo rizikové, užívala jsem léky, ležela v nemocnici, píchala si injekce a máme zdravou holčičku. Dnes mi je manžel vděčný, že já se nevzdala, prý kdybych "netlačila", on už by to "uzavřel". U něj to nebylo z "pohodlnosti", ale z toho velkého strachu, že o dítě přijdeme, že se z toho zblázníme....Takže bych kamarádce poradila asi ať to nevzdává, velký rozdíl nemusí být takový problém. Spíš jde o to, manžela neodradit (sex dle plánu atd.), zkoušet to tak nějak nenaléhavě.
A ještě k tomu argumentu, že když máte jedno dítě přijdete o něj....atd. Ono další dítě nezmírní bolest ze ztráty toho zemřelého, ale nevezme vám to životní smysl. A tohle mám bohužel hned potvrzeno ze 2 stran, kdy přišli rodiče o jediné dítě (15 let, v druhém případě 22) a přímo od nich jsem slyšela, jak litují, že neměli dětí víc, že by se s tou smrtí sice asi také nevyrovnali, ale takhle nemají ani důvod žít....