Očekáváte vděk?

K tomuto tématu mě inspirovala diskuse Tchán a tchyně, kde si snacha stěžovala, že tchyně neocenila její dárek a ještě jí za něj vynadala, a někdo jí odpověděl ve smyslu "Ty to snad děláš proto, že očekáváš vděk"?

Tak jsem se nad tím zamyslela, protože "očekávat vděk" je bráno (i obecněji) téměř jako vada charakteru.
A zjišťuji, že mám k tomu trochu rozpolcené stanovisko.

Na jednu stranu sice člověk proklamuje, že to či ono udělal úplně nezištně a nečeká za to vůbec nic, ani protislužbu, ani poděkování, ale ruku na srdce, koho z nás by nezamrzelo, kdyby pro někoho udělali něco nad rámec svých povinností a on by jim ani nepoděkoval, případně pokud by pomohli kamarádovi, ale když by potřebovali pomoc oni, tak by jim kamarád pomoc odmítnul (a nebylo by to v situaci, že by opravdu nemohl, ale spíš stylem, že ho to nezajímá).

Na druhou stranu bych velmi nelibě nesla, kdyby mi někdo natvrdo řekl, že bych mu měla být vděčná, a považovala bych za nevkusné totéž říct někomu jinému, i kdyby bylo za co.

Jak tohle máte vy? Opravdu je to tak, že je nesprávné čekat vděk, byť by byl jen v podobě poděkování a ocenění, nebo takovýhle vděk v podstatě očekáváme všichni a nedostane-li se nám ho, jsme zklamaní, naštvaní a ztrácíme ochotu příště pro "nevděčníka" cokoli udělat?