Re: Očekáváte vděk?

No, já totiž vycházím z toho, že všichni moji blízcí - rodina - jsou vyjímeční lidé, ať to zní jakkoli neuvěřitelně. Vyjímeční ve smyslu - opravdu dobří, hodní, citliví, přejícní, ochotní kdykoliv pomoci,.... Jsem hrozně moc ráda za to, že takovou rodinu mám. Takže u nás jaksi nepřipadá v úvahu, že by se vzájemná pomoc setkávala s odezvou, že by byla brána vlažně jako samozřejmost, ale naopak - všichni si té vzájemné pomoci vážíme, podporujeme se atd. Je to fakt moc fajn pocit, že patřím do takové rodiny. Pomoc se u nás na peníze nepřepočítává. Když byla před rokem švagrová se svou předčasně narozenou holčičkou 5 měsíců v kuse v nemocnici a já za nimi jezdila v podstatě obden (střídali jsme se s bráchou, rodiči atd.), taky jsem např. projezdila majlant, protože to nebylo zrovna blízko. Ale nenapadlo by mě to přepočítávat, a vím stoprocentně, že kdybych byla na jejím místě v té nemocnici já, bylo by to stejné.