Re: Očekáváte vděk?

Kudlo, pěkné téma, já souhlasím zhruba s tím, jak to popsala Kopřiva

V těch nejbližších vztazích jistá očekávání mám. Nejsem s někým jen z altruismu, abych dávala a dávala a nic nepřijímala zpět. Čekám jistou reciprocitu. Co se dárků a služeb týče, tak jsem ráda, když protejšek má slušné vychování a poděkuje, pokud ne, je fakt, že u jistých lidí mě to netrápí, je to jejich vizitka (třeba můj děda takový byl), a u těch ostatních se takto nikdo nechová.
Vděk typu "teď mi něco dlužíš" absolutně ne, to ani nečekám, nežádám, a neberu od druhých.
Vůbec mi nevadí přijímat dárky, či služby, či pomoc, nemám s tím problém (už:). Stejně jako nezištně dávat.
Já myslím, že vztahy jsou definovány dvěma konci, a na obou musí být jistá rovnováha v dávání i přijímání, což paradoxně některým lidem, nezvyklým např od rodičů na nezištnou lásku a pomoc, činí jisté obtíže.

A souhlasím s Achje, že co vyšleme (ať formou daru, skutku, myšlenky, činu), se vrací zpátky, jen dle času, osoby a místa mění někdy formu
Vděk není třeba, ale jistá očekávání na ty, se kterými žiju, mám, to nepopírám.