Re: Je možné přežít zradu partnera?

Urcite jo. Ten prvni cas je nejhorsi.
Mne osobne pomohlo, ze jsem se "urazila". Nevim, jak to lip rict. Ze mu nejsem dost dobra - ze jsem stara, nesexy, a ze si mysli, ze budu doma sedet na zadku a cekat, jestli najde neco lepsiho, a kdyz ne, tak se vrati do pohodlicka s obsluhou. To mne tak desne nastvalo, ze jsem si prala byt poradna potvora (jenze ja nejsem ten sileci typ), rozstrihat mu obleceni, vyhazet mu to, co si nestacil prestehovat, na dest, a jecet. Jenze pak jsem si rekla, ze mi nestoji za to. Ze mi nestoji za to, abych sama sebe zesmesnovala pred SEBOU. Ponizovala se.
Rozhodla jsem se, ze ho proste vyskrtnu, natolik co to jde, kdyz mame spolecne deti a vnoucata. Nikoho nehledam, ale zhubla jsem se (kvuli sobe same), zacala jsem chodit na dlouhe prochazky do lesa a tam jsem "se s nim hadala" - proste jsem si v hlave usporadavala rozhovory, kdy jsem mu rekla vsecko, cim mne kdy stval a co mi na nem vadilo (osobne ve skutecnosti mi nestal za to, abych se s nim hadala, protoze to k nicemu nevedlo, ale proste jsem se sama v sobe vykecala). To jsem delala asi rok. Zacala jsem hledat, kde se ceho muzu zucastnit, aniz by to moc stalo - treba diskutovat knizky, chodit zpivat do sboru, prihlasila jsem se do filmoveho klubu a chodila jsem 2x za mesic na lacine kvalitni predstaveni, a podobne veci, na ktere jsem driv nemohla, protoze ho to nebavilo a vycital mi, kdyz jsem sla sama. Deti mne zacaly zvat k navsteve rodiny, jemu nerikali.
Nejvetsi radost mi delalo, ze jsem ho uplne odstrihla - o nic ho neprosila, nezadala o pomoc, vyhybala se mu, nic mu nerikala, nevi, co delam, s kym se schazim, a chtel by to vedet.
A ted uz vim, ze to zvladnu, ze mam silu to zvladnout a nikoho k tomu nepotrebuju. Hezke by bylo s nekym, kdo ma stejne vzpominky na zivot, zestarnout, ale kdyz ne, tak co nadelam. Ze jsem s nim stravila dlouha leta, obsluhovala, prala, varila, deti obstaravala, ta leta jsou pryc a nic na nich nezmenim, nebyt jich, nebylo by deti.