Z vlastní zkušenosti

Nejdřív si ujasni, jestli ho eventuelně ještě chceš...a pokud ano, jestli jsi schopna mu ještě někdy odpustit to, co prováděl - nemyslím nevěru, myslím ten celkový přístup. Je to dost těžké a je to běh na dlouhou trať.
Pokud ho nechceš, chtěla bych, aby si vybral hned a eventuelně se odstěhovat, tohle je strašně hloupá situace, která ti bude brát sebevědomí každý den víc a víc..ale i vlstní pocit důstojnosti a svádět tě k tomu, abys v rozhovoru "ujela".

Pokud ti stojí za to s ním zůstat, pak - praktikovala jsem teda sama (a stálo mě to v něčem sebezapření), byla jsem pro něj hodně k dispozici, tedy ne jako manželka, ale jako přítelkyně, bez sexu samozřejmě. A domov jsem měla pořád jako domova, teplej a útulnej.
A ač to bude znít jako klišé, nezlobila jsem se na něj, ani vnitřně, ale prostě jsem se k němu chovala s láskou, láskyplně...to asi pomohlo nejvíc.
Dneska jsem měla v ruce super knížku jednoho starého léčitele a četla si odstavec právě o tomto a zjistila jsem, že jsem se chovala nějak instinktivně přesně podle jeho rady :o).
Někdo tu psal, že nelze konkurovat ženě o 15 let mladší, tady teda budu silně oponovat - JAK V ČEM!!! možná ne ve vzhledu a napnut, ale jsou i jiné věci - jistoty, společné vzpomínky, zvyk, děti a domov (který se po 40tce těžce bourá i mužům). Jo, chlapům občas po 4Otce se zdá, že jim ujíždí vlak a snaží se vše dohnat, ale ve skutečnosti jich k milenkám odchází jen malý počet, pokud to žena doma zvládne a chce vztah udržet. A ti, kdo odejdou, hooodně často litují.
A ještě jedna důležitá rada - dělej, jakože je ti to jedno, že dochází... Stejně už jsi tak vyčerpaná a zahananá do kouta, že by ti to enmělo dělat žádný problém. A někdy, když je člověk v koutě, stačí jen tu okolnost přijmout, netlačit nic nikam a jen tak být....a on se najednou jakoby staně zázrak.
Držím palce.