Re: Je možné přežít zradu partnera?

Přežít se to dá, přežilo to strašně moc lidí.

Jestli odpustit nebo neodpustit nevěru - já jsem jednoznačně za odpustit nevěru, protože život je příliš dlouhý a neuklouznout za celý život je velmi těžké. Je škoda kvůli pouhému sexu likvidovat dlouhodobý fungující vztah. I odpuštěná nevěra bolí a přežívá se dlouho.

ALE

Odpustit nevěru jde jen tomu, kdo o to stojí. A mám trochu pocit, že tvůj muž nechce, abys mu nevěru odpustila, on v ní chce pokračovat.

Tedy - pokud by tvůj muž si posypal hlavu popelem , přinesl velký pugét, nejlíp v pláči tě prosil, abys mu dala ještě šanci, že si uvědomuje, že je blbec, že ty a rodina jste pro něj nejdůležitější, že ho mrzí, že podlehl druhé míze nebo krizi středního věku nebo tak něčemu, že už se s ní nikdy nesejde, vymaže ji z mobilu,.... Tak ano, buď velkorysá, odpusť, časem se s tím nějak srovnáš a můžete spolu žít až do smrti.

Ale jestli tvůj muž, přestože ví, že on je teď ten hajzl, neudělal nic z toho, neomluvil se, neodprosil, neslibuje, nesnaží se..., naopak ubližuje ti tím, že neví, kterou z vás vlastně chce (to osobně považuju za jednu z největších urážek, že si mě nedokáže cenit, že chemii počátku vztahu staví výš, než kvalitu dlouhodobého soužití), tak ať jde do P.....

Můj názor.

Taky jsem si zažila - v předchozím vztahu - nevěru, kterou jsem odpustila, protože se více méně stalo vše výše uvedené (a jak byl muž pak hodný), tak nevěru, kterou jsem neodpustila, protože prostě o to nestál, vím, jak se cítíš, vím, jak to bolí. Taky jsme měli společný byt, majetek, známé, taky byl hodný, zlatý, moje rodina ho milovala... Naštěstí jsme neměli děti. Takže můžu ti říct jediné, uleví se ti, až uděláš čáru a rozhodneš se. (Taky jsem se musela rozhodnout já, on by taky tápal v nejistotě a tvrdil, že potřebuje čas, aby si ujasnil......... asi až doteď). Za pár let se mi o něm přestalo zdát a dneska už je mi lhostejný. Čas to spraví.

A že zůstaneš bez partnera? To není přece vůbec jisté - dáš se do kopy (psychicky i fyzicky), tomu věř, a chlapů bude... Moje matka má 55 let a jak si užívá života - děti dospělé z krku, spousta energie, finančně zabezpečená, žádná hypotéka ..., nemá co řešit.

Hlavně se nenech vmanipulovat do situace, že když s tebou nakonec zůstane, že ti dělá nějakou milost. On je ten, kdo se má omlouvat, ty mu máš odpouštět. Ne být mu vděčná, že se "kvůli tobě obětuje a tu svoji novou velkou lásku opustí". Sorry, to ať jde fakt někam.

Ano, ať se omluví a ty mu odpusť. Ale jestli to neudělá, bude ti líp bez něj, protože si tě neváží, neví, co za poklad doma má. Bych chtěla vidět tu jeho novou cácorku, jak by si kazila život, kvůli jeho dluhům, který kvůli svým ideálům nasekal. Sorry, tímhle mohl opít jenom tebe, já bych ho hnala. Jednou má rodinu, tak se má starat. ideály jsou pro dvacetiletý nezadaný, dospělý život je o odpovědnosti. Ty mu splatíš svojí prací jeho dluhy a on si pak bude užívat s nějakou novou kočičkou? Tj. nechce-li se omluvit, chce-li ti dál ubližovat (přece si nemůže myslet, že ty si tuhle situaci nějak užíváš), tak tě nemiluje a ty se potřebuješ prostě na něj zdravě naštvat.