Re: Je možné přežít zradu partnera?

ahoj klaune,
chtěla bych ti nabídnout můj pohled na situaci a moje názory na některé tvoje věty....

"Veškeré moje ženské sebevědomí pramenilo z toho, že jsem milována".
To je kámen úrazu, asi většina žen to tak má. Zkusila bych zapracovat na tom, aby to tak nebylo. Nedávno jsem četla knížku Cesta k lásce od Anthony de Mella, úžasně osvobozující kniha, doporučovala bych přečíst. Za původ veškerého neštěstí považuje autor stav citové závislosti, lpění na věcech, ale i na lidech. Štěstí si děláme sami a musíme být schopni být štastni i bez druhých lidí. Zjednodušeně, nebudu tu psát všecho, ale doporučuji přečíst.
(Z toho co píšeš, si myslím, že tě má manžel stále rád, ale už jinak).

"Takhle jednostranně to asi všechno vypadá jinak, jako by byl mizera. Ale to tak není. Já vím, že on nás má rád, opravdu. Jenom se mu prostě stalo, že se zamiloval jinde, a sám je z toho nešťastnej. Nechce ublížit ani jedné z nás, obě od něj něco čekáme :-("

To jsi napsala hrozně krásně. Já myslím,že takové věci se prostě v životě stávají. Nemá cenu v sobě pěstovat nějakou nenávist k manželovi. Já bych se snažila se ho snažit pochopit. Pro tebe je nemožné konkurovat ženě o 15 let mladší, to je třeba si přiznat. Citát - "ženy touží po tom, aby jeden muž uspokojil všechny její potřeby, zatímco muž touží po tom, aby všechny ženy uspokojily jeho jedinou potřebu." Spoustu i charakterních mužů se kolem 40-50 let rozvedlo a vzali si mladší ženy, napadá mě třeba Michal Horáček. Nelíbí se mi to, je mi z toho smutno, ale z mužského hlediska to chápu, oni mají v sobě větší potřebu mít víc žen než naopak. Mně se zdá, že to příroda nějak blbě zařídila, je to vůči ženám dost nefér.

"On říká, že ho celý roky jiné ženy nepřitahovaly, takže to, že se zamiloval jinde, má zcela jistě kořeny v jeho nespokojenosti doma."

Tak s tím nesouhlasím, to, že se zamiloval jinde, vůbec nemusí mít kořeny v jeho nespokojenosti doma. To je prostě chemie, i když by byl doma maximálně spokojen, může se zamilovat jinde (vlastní zkušenost). To je prostě smůla, ale stane se to většině lidí v průběhu manželství. Otazka je, jak s tím naloží. Jak ses to dozvěděla? Řekl ti to sám?

Závěr: pokud chceš aby s vámi zůstal (jakože chceš), byla bych maximálně chápavá a vstřícná. Pokud bys byla protivná, ulehčovala bys mu odchod. Ono to pro něj také není jednoduché. Myslím, že by byl sám radši, kdyby se nezamiloval a mohl s vámi dál v klidu žít, to není věc jeho rozhodnutí. Jedinou šanci pro tebe vidím v tom, že se mu ta druhá omrzí, což by se postupem času mohlo stát. Jde o to, jestli ho třeba jenom baví sex s ní nebo by si s ní uměl představit i žít nastálo.

Držím ti palce, jsi mi svým přístupem moc sympatická, je mi z toho smutno, co prožíváš. Je to šok, ale myslím, že není třeba se tak trápit, i když se ti to teď nezdá, kdyby došlo k odchodu manžela, nakonec zjistíš, že lze žít i bez něj.

Citát z výše uvedené knihy: "Štastné okamžiky nám činí život radostným, ale nevedou k sebepoznání, růstu a svobodě. Tuto výsadu mají jen věci, lidé a situace, které nám způsobují bolest."