Stále myslím na bývalého přítele

Před více než 8 lety se se mnou rozešel přítel, kterého jsem velmi milovala, spolu jsme žili 4 roky. Já chtěla mermomocí dítě, on kariéru, tak se podle toho zařídil (později, když jsem se stěhovala ke svému současnému manželovi mne požádal o ruku!). Ten vztah mi zůstal vrytý pod kůži, moc jsem ho milovala, byl hodný, milý, chytrý, měl rád i mou rodinu a ta jeho.
Po rozchodu jsem si do roka našla jiného muže, ale popravdě, jen kvůli dítěti (já bych snad ukradla děcko z kočáru, byla jsem úplně poblázněná potřebou být matka). Vdávala jsem se už těhotná a už tenkrát jsem věděla, že manžel je despota, uzavřený introvert nemající rád lidi, sebestředný atd. Moc jsem se snažila, ale...Už je to 8 let, máme dvě děti, manžel už mně úplně uondal, jen tak nějak přežívám. Rozeštval se i s mou rodinou, nevídám už ani je, nesnesou se s ním. Žiju 300 km od nich a jsem úplě sama. Veškerý majetek (tedy hlavně byt) je manželův, zúžil SJM...
Dnes a denně vzpomínám na svého bávalého, kdysi to bylo snad každou minutu, teď snad po 10 minutách. Copak to nikdy nepřejde? A jak se rozvést, když člověk má 2 děti, nemá kam jít, nemá hlídání a finance značně omezené? Já bych snad radši už ani nebyla, nebýt holek...