Re: Stále myslím na bývalého přítele, už víc jak 8 let a nepolevuje to...

Velikost bytu mi přijde v tomto naprosto malicharná věc. Já bych nikdy neměla děti s člověkem který bude dělit na mé a tvé, který mi bude bránit stýkat se s rodinou. Můj muž si s mojí mamčou také nějak extra nesedl, rozhodně by spolu nešli na pivo, ale navzájem se respektují a vídáme se, trávíme společně svátky. Takové věci, jako že máme jedno auto a to je naše společné a že máme společný účet.... a když jsem byla na RD a brala 2500,-, tehdy to byla výše RP, tak jsme se prostě uskrovnili oba. Jo a je to dva roky, co bydlíme ve větším. Do té doby jsme bydleli ve 45 m2. Prostě až když jsme věděli, že oba vyděláváme a hypotéku zvládneme, šli jsme do toho. Ale to teď není důležité, vy to máte nastavené jinak a tobě to evidentně nevyhovuje a s tím bych něco dělala. Buď si sednout a všechno tohle tvému muži vypočítat. Že nejsi šťastná, že se cítíš být jeho vězněm, že ti schází rodina. Máte nějaké přátele? Třeba by mohl pomoct příklad od nich. Nebo nějaká rodinná terapie? Jen, proboha, něco dělej!