Re: Stále myslím na bývalého přítele, už víc jak 8 let a nepolevuje to...

Máš to fakt složité,nezávidím
Máš dvě řešení,zůstat s manželem a nechat se zřejmě psychicky odrovnat.
Druhá varianta,ke které určitě budeš potřebovat pomoc rodiny,kamarádky...
osamostatnit se,přestěhovat,posléze rozvod.
Jeden krok je těžší,než ten druhý,budeš potřebovat hodně síly,rozvahy,odhodlání....ale přemýšlej o tom a KONEJ...máš asi nejvyšší čas.Věř,že to jde,mluvím z vlastní zkušenosti.
Odešla jsem od muže,když měla malá rok,vybrala jsem si penzijní spoření(do začátku),známý mi pomohl dodávkou se přestěhovat(400 km!) na ubytovnu,blízko od mé rodiny.
Rozvod a péči o dítě jsem řešila posléze.Bylo to dlouhé,úmorné a uplakané období.Budou to nyní 2 roky a teď se teprve dostávám do normálu.
Jsme s malou samy,v klidu,spokojené,hýřit penězma opravdu sice nemůžu,
ale máme kde bydlet,co jíst,mám práci a jsme zdravé,to je nejdůležitější.
Měla jsem náběh" na psychické zhroucení,utekla jsem "za vteřinu 12" a udělala jsem dobře,nelituji.Nemůžu říct,že jsem šťastná,
ale spokojená určitě.Přeju ti to také
Co nejdříve udělej nějaké kroky,život tobě i dětem utíká a čím déle budeš čekat,tím hůře,děti začnou chápat a bude to o to těžší,navíc,
aby se ti psychika nepodepsala na zdraví,zlomená pak už těžko něco zmůžeš,rozhodni se včas a co nejdřívě podnikni kroky ke změně.
Přeju ti hodně síly a štěstí,budeš ho opravdu potřebovat,mám to prožité a dnes nechápu,jak jsem to vše dokázala,jsem na sebe pyšná.Zvládneš to,musíš moc chtít,buď silná...