Re: koníčky manžela a já

S miminkem za zadkem a starší věcně se na něco ptajíci a vyžadující "akci" jsem teda taky nebyla extra velkorysa v tom, abych nemela kecy ohledně manzelovych aktivit mimo práci a domov. Ale je fakt, ze on nemel/nemá žaludek na to nechat mě samotnou kdyz vidi ze situace není zrovna příznivá. Ovšem i tak jeho "potreby" a míra mě ochoty se rozcházely dost a měli jsme kvůli tomu konflikty. On oroblem nevidel tak vyhroceny, ja jo. Říkal taky ať teda někam jdu a něco si zařídím (například to cvičeni), ale vetsinou to na něčem kikslo a po par týdnech to bylo zase zpět ve starých kolejích. No a pak jsem se kdyz byl mladšímu rok malem psychicky složila, tak pochopil a vyslal mě na 10 dni na dovolenou (jen já a segra, slast), potm to chvili slo a přišel rok, kdy byly mladšímu dva a já chtěla zase pracovat aspoň částečně, tak jsme se skoro cely rok střídali- on přijel z práce, předali jsme si děti takřka ve dveřích a já odjizdela. Mě to děsně nabijelo, jeho ubijelo, po pul roce toho měl plne zuby, ale ten školní rok jsme doklepali, a nějak asi pochopil co to je nemít volný čas, od té doby je to mnohem vyvazenejsi. A je fakt, ze i kdyz v rámci volných večeru ma tak nějak víc moznosti mít volno (já se proste sama neseberu a nepůjdu si sednout na to pivo, a domluvit něco s ostatníma maminama není jen tak), co se tyče víkendové ho vyžití a případných delších pobytu někde sama bez děti, tak na tom jsme zhruba fifty-fifty.
Takže posezení provést znovu a důrazněji, nežádat jen volný čas ale taky plnohodnotné zapojeni, teď mate jedno z nejnáročnějších období, tak je potreba aby se k tomu postavil celem, je taky rodič.