můj muž se poprvé střetnul s "mateřskou dovolenou" na dovolené s půlroční dcerou, kdy jsem mu ráno dala dítě se slovy "dnes tu v podstatě nejsem, volej mě jen v případě života ohrožující situace".. byla jsem tak laskavá, že jsem ho nenutila vařit, to jsem zvládla.. večer uložil dítě a usnul šla jsem ho vzbudit, že co jako je??? ať jde dolů a hezky s námi večer konverzuje.. doplížil se z ložnice do obýváku, do půlnoci jsme hráli hry s bráchou, pak jsme šli spát.. usínal se slovy "miláčku, já jsme hotovej, to bylo strašný" a ani na sex se nezmohl... to bylo první vystřízlivění...
pak měl ještě jednou pocit, že se flákám (práce + 2 děti).. tak jsem se usmála a jela jsem na 14 dní na služebku... 400km od domova... náhle na něm bylo vše, velká podpora od mojí mámy, ale i tak bylo téměř vše na něm..
no a jsme zase u 2leté periody, kdy má pocit, že dělám h...o a že se flákám (pracuji fakt na max, do toho děti, domácnost, atd.. na bonus je mamka už ejn jako záloha kdyby náhodou něco neklapalo, ale už není ta hlavní osoba, která nám ve všem pomáhá)... no uvažuji, že se zase vydám na nějakou služebku.. ať se podívá realitě do očí - školka, syn co není ve školce, práce, školka, nákup, domácnost, večeře, koupání a spát; ještě s bonusem oběda pro syna... on to zvládne, já vím že jo, ale kupodivu bude utahanej


rada ode mně zní - zapřáhni ho, naplánuj si cvičení nebo cokoliv, ale pravidelně 1x týdně aspoň na 2 hodiny, nejlépe v kritickou dobu večeře až uspání a uvidíš