Re: koníčky manžela a já

Komunikovat muzes s nekym, kdo komunikovat chce.

Kdyz na zacatku partnerstvi mas pocit, ze bys modre s nebe samou laskou partnerovi snesla, jsi ochotna delat plno veci, ktere proste potom nemas vubec zadnou moznost stihnout, kdyz si z porodnice prineses mimino. A to mas potom taky novou roli: Nejsi jen milenka zamilovana, ale oslnena materstvim. A predpokladas, ze partner je oslnen otcovstvim presne stejne. A ze se automaticky bude podilet, a to nejen na tom miminu, ale i na tom vsem kolem. To bych jaksi nepovazovala za namet k diskuzi (ac bohuzel by zrovna touto diskuzi mohl travit hodiny a hodiny na ukor uzivani si noveho mimina). No a pak kojis, o coz se delit nemuzes, a kdyz uz jsi doma, co bys cele dny delala, ze jo, tak uklidis a uvaris (=na rozdil od mnoheho muze na materske, ktere toto vubec ani nenapadne a dokonce se mu to do druheho dne po velke hadce podari uspesne zapomenout. A tobe se nechce opakovat kazdodenne stejna "diskuze", kdyz vidis, co vidis, z on nevidi nic z toho, co vidis a co by bylo zapotrebi. Muj muz byl taky na materske. Rozdil byl, ze on travil dobu, urcenou k peci o mimino a domacnost, sestavovanim pocitace (jeden uz jsme meli, takze ... co budu vysvetlovat, ale jeho to zajimalo. Ja domu chodila k urvanemu hladovemu miminu a rozbordelenemu bytu s horou pradla a pod, znate to. Diskuze? S muzskym, ktery ma v hlave konicka?
Mimino a deti ruzneho veku potrebuji sve. Nekdo to udelat musi, kdyz to neni hotove tehdy, kdyz je to zapotrebi.
Ach jo.