Lampetro,

Lampetro,

Ty mi mluvíš z duše.

U nás je to to stejný – když někomu řeknu, že vařím právě asi těch 8 porcí – zapoměla jsem dodat důležitou věc, že manžel nemá v práci obědy – čili do týdne i nějakou porci pro něj + ten otec, tak si někdo i klepe na čelo….. Ale jinak to dělat nejde.

Samotné vaření mi nevadí, to je v pohodě, ale to, že kolikrát nemůžu na nic přijít, co už udělat!

To je zajímavé, jak všechno děláš jakoby „najednou“ – to neznám.

Mně právě stačí „nakopnout“ v těch rychlovkách, které sice taky možná trochu zbydou, ale manželovi to tak potom stačí

Ještě jsem chtěla napsat, že k těm „složitějším“ a časově delším jídlům řadím i kuřecí roládu (den předem vykostím celé kuře, pak jen naplním a upeču) a plněné kotlety (nechám si nasekat silnější plátky s kostí, kotletu naříznu až ke kosti, naplním, připevním a upeču).

Francouzské brambory – to pro mě není rychlovka, musí toho být kotel i pro otce, to stejné bramborový guláš – taky pro regiment.

Fakt jsem kolikrát bezradná a říkám si, že jsem je všechny asi už moc rozmazlila….