Re: Jaký pozitivní přínos pro naši společnost očekáváte od prezidenta Zemana?

No, já si například pamatuju, jaká událost to byla, když se před vánoci 1989 smělo volně prodávat ovoce a zelenina, i dovozové, tedy banány a pomeranče, a každý si směl koupit, kolik chtěl a jak z toho byla většina lidí na větvi. Přivezl jsem tehdy na Silvestra z Maďarska dvoulitrovou petku coly - to byla věc! To měl málokdo i na Slovensku.

Jinak nějaké sociální jistoty byly, byla i relativní jistota příjmů, obecně bylo docela jasné, kam život směřuje a to je možná to nejdůležitější, život v 70. a 80. letech probíhal pro většinu lidí bez otřesů (tedy pokud nepočítáme, že když se někdo jednou nedostal na gympl, už se nedostal nikdy a životní dráhu měl předurčenou níž, leda pokud nechtěl dělat kariéru jako voják).
Jistota příjmů byla ale znásobená tím, že nebylo moc za co utrácet, takže i moje sestra, speciální pedagožka (učitelka ve škole pro nevidomé a slabozraké s denním stacionářem), která měla v polovině 80. let nástupní plat 900,-Kčs, tedy asi 9.000,-Kč dnes, to tolik nepociťovala. Na dovolenou se jelo na chatu, do ciziny se do kempu na Balt, pod vypůjčený stan, a mrzlo se tam v laciných dekáčích. Hodně oblečení šila máma doma, móda v podstatě neexistovala. Angličák k narozeninám byl dárek s velkým D a vydržel léta (naše dětská sbírka angličáků vydržela dodnes - zvyk je železná košile). Ne náhodou se po převratu vyrojil specifický typ obchodů - krámky, ve kterých se vedly a) hadry, b) hračky, c) elektronika, d) vybranější jídlo a pití, všechno dohromady.

A samozřejmě ten pocit relativně dobrých příjmů posilovala i mnohem větší rovnost v příjmech: ségra měla devět stovek, ředitel Kotvy v Praze třeba tři tisíce, závratné státní platy nebyly. Co měl kdo bokem, je jiná. Můžu dneska nadávat na řemeslníky a jejich ceny, ale meloucháři, oficiálně zaměstnaní v OPBH byli mnohem větší vydřiduši a taky se chovali jak páni ("Paninko, to už nemáte další pivečko? A šunkovej já nejim, mám rád šunku.")

A samozřejmě byly profese, kde se dalo vydělat i oficiálně. Vím o lidech z šoubyznysu, pro které koncem 80. let sto tisíc nebyl peníz. A třeba taky dřevaři: v lese se tou dobou dalo vydělat, byl to i tak trochu azyl pro volnomyšlenkáře (slušný příjem, žádná buzerace, hodně volna). Jeden tehdejší známý vydělával podle sezóny prý 13-20 tisíc. Koupil si stodvacítku GLS (rovnou, připlatil si pod pultem), manželce stodvacítku GLS, tchánovi šestsettřináctku a už nevěděl, co by koupil, stavět žádnou haciendu se mu nechtělo, byt se koupit nedal, na kaviár, šampaňské a lehké holky nebyl...