Re: Jaký pozitivní přínos pro naši společnost očekáváte od prezidenta Zemana?

Každý má zkušenosti jiné. Pro moje rodiče našetřit 70 tisíc nebylo možné, to byla prostě bájeslovná suma. Starali se o tři děti, měli stabilní tabulkový plat, ale nijak závratný. Co si pamatuju z konce 80. let, standardní plat byl do dvou tisíc, dva a půl byl už slušný plat a tři a půl skvělý. Já měl tehdy asi patnáct stovek, dělal jsem operátora počítače v Léčivech, mezi vojnou a vejškou. Kamarád mi nabízel, ať jdu dělat hrobníka, že si tam člověk přijde na své z toho, co mu lidi dají do kapsy - a bylo to tak, z jednoho pohřbu mohl mít hrobník i pětistovku, skoro zadarmo, stačilo, aby dělal práci, kterou neudělala státní pohřební služba.

Naši koncem 70. let našetřili 10 tisíc (zásadní rozdíl oproti hodnotě měny z roku 1988 nebyl) a koupili ojetého Renaulta 8. Na lepší nebylo. Auto bylo hodně staré, poruchové, pamatuju si dobře, jaké to bylo s opravami: tehdy neexistovalo zajet do servisu v pondělí a ve středu si vyzvednout auto, díly nebyly, do státního servisu byly pořadníky a znamenalo to odstavit auto na neurčitou dobu (ne dlouhou, ale ale nedalo se předem říct, jestli to bude dva týdny, tři týdny atd.). Třeba nový startér jsme sehnali po dlouhém shánění a přes tátova švagra z Mototechny. Něco nám opravoval dotyčný švagr, jinak jsme žádného mechanika neznali, táta uměl jen základní věci. Provozovat staré auto mělo zkrátka zásadní úskalí. Nakonec jsme se ho zbavili. Používali jsme ho na víkendy a dovolené, pamatuju si z té doby věčné roztlačování.

Samozřejmě, že za normalizace se nežilo nijak zvlášť zle, byl co jíst (akorát to muselo být, sehnat obyčejný kečup dalo práci, o víkendu nebylo pečivo, nakupovalo se předem v pátek atd.), samozřejmě maso, zvlášť lepší (třeba hovězí zadní) po zdražení tuším v jedenaosmdesátém bylo trochu luxus, mohli jsme ho mít tak 3x týdně. Ale nějaká existenční jistota byla. Byty se někde sehnat daly, někde ne (třeba v Praze většinou dost zásadní problém), docela laciná byla hromadná doprava. Z celého východního bloku jsme na tom byli spolu s NDR asi nejlépe, dokonce jsme mohli každý rok k nim k moři - východní Němci, pokud tam přímo nebydleli, směli k moři jednou za tři roky, aby nezabírali místo zahraničním turistům, hlavně devizovým. Vím to, protože moje první brigáda v létě 1985 byla na Baltu, za 10 hodin práce v restauraci jsem v přepočtu dostal 1800 stovek - velmi slušný výdělek, a to jsem dostal nejvíc hned po šéfovi, dokonce i víc než hlavní kuchař. Spolu se mnou tam dělali pomocné práce tři další Němci z vnitrozemí, zadarmo, jen za potvrzení o výpomoci, jinak by k moři nemohli.

Je dobré srovnat si předválečné, průmyslově rozvinuté české země a předválečné, průmyslově rozvinuté Prusko a Sasko s předválečným Rakouskem (tam byla Vídeň s okolím rozvinutá, zbytek za českými zeměmi zaostával, někde výrazně) a předválečným Bavorskem. Kam se dostalo Rakousko s Bavorskem v roce 1989 a kde byly ČR a NDR? ČR byla v HDP na hlavu asi 3x za Rakouskem...