Je převozník dobré řešení?

ahoj holky,

není to tak dávno, co jsem tu měla diskuze na téma rozejít se či ne... v krátkosti zopakuji: s partnerem máme 2letou dcerku, celkem spolu organizačně vyjdeme, ale nedokážeme spolu vycházet partnersky, jsme jako dva magnety co se odpuzují. Jsme vůči sobě dost uzavření, stále spolu bojujeme. Oba víme, že takhle se dál žít nedá. Já jsem byla ten, kdo se snažil o nápravu vztahu, on to zazdil, nechce se mnou trávit čas apod. Prostě to nechává vyhnít... Já už jsem energii na záchranu vztahu ztratila, začíná mi to být jedno. Jediné co mě trápí jsou výčitky vůči malé. Že jsem jí nedokázala dát celou rodinu, ale na to musí být dva, ne jeden. A když přítel nechce, co se dá dělat. Musím uznat, že už se k němu nedokážu chovat normálně, chovám se s odstupem, často na něj štěkám a vyčítám mu něco. Nedokážu to zastavit i když se snažím. Např. nehorázně flirtuje se svou o 15 let mladší švagrovou, a to přede mnou. Musím stále poslouchat, jak je sexy, oslovuje ji něžnými jmény apod. a mně si nevšímá. A to vše před celou jeho rodinou. Je mi z toho na zvracení. Když mu něco řeknu, tak se ještě osočí... Jak říkám, nemám teď na záchranu vztahu sílu. On se sám k rozchodu nerozhodne, musel by si hledat své bydlení a to se mu nechce, možná čeká než potká tu pravou, nevím.

Ale co chci říct. Můj bývalý přítel, se kterým jsem byla před 6 lety se nyní po 5 letech rozešel s přítelkyní (ona s ním). Byli jsme spolu na tenisu. Najednou mi přijde hodný, super, oproti současnému příteli (já vím, růžové brýle). Tehdy jsem ho opustila proto, že byl workoholik a trávil čas hlavně se svým šéfem se kterým mají firmu a já na to neměla nervy... ale bylo mu 26 let. Ale tehdy jsem ještě nevěděla, že mě někdo může psychicky nadeptávat, jako to dělá současný přítel. Proto nyní vidím minulého jako hodnějšího, protože ten ať dělal cokoli, tak aspoň nedeptal. Ale k věci. Minulý přítel je teď sám... a chce se mnou občas někam zajít, převážně na sport nebo na kafe. A já chci taky! Je mi hrozně příjemné s ním být, jakoby těch šest let ani nebylo, prostě je mi pořád blízký. Když jsem k němu nastoupila do auta po 6 letech, tak jsem měla pocit, že spolu stále chodíme! Samozřejmě když jsem tohle sdělila kamarádce tak mi řekla že jsem blázen a že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš a že tehdy před šesti lety jsem ho měla plné zuby... a je to pravda... ani nevím, zda by mě s dítětem chtěl... ale asi to znáte.. .tak se mi nechce hledat nikoho nového... .. ale přemýšlím nad tím, je rozumné ho mít jako "převozníka" s tím že nechci vztah, jen občas kamarádsky někam zajít, maximálně pohlazení, pusa, chycení za ruku? vždyť on je taky sám, tak třeba bude rád.. ... chci totiž kvůli malé bezproblémový rozchod s přítelem.. a myslím, že tohle by mi mohlo pomoct. Nesnáším rady typu, musíš teď být sama aby sis vše srovnala a blabla... mě sama být nebaví a nechci tryznu. prostě proč? představa, že jsem s malou sama a čekám na toho pravého mě nijak nenaplňuje, zaprvé nevěřím že někde ten pravý touží po ženě s malým dítětem aby jí snesl modré z nebe a za druhé... když je mi s bývalým přítelem fajn, proč se drtit totální samotou?
ale vše je teprve v počátcích, nic jsem nerozjela... i bych dala šanci současnému příteli, kdyby se mnou chtěl zase být a nežil si sám jen svůj život, ale to on bohužel nechce a stále nechává náš vztah vyhnít... a já už sílu ztrácím... ani mě nepohladí, neobejme, neosloví hezky .. nic.. a bývalý přítel je pro mě v tomhle hrozně přitažlivý, krásně mě oslovoval, pohladil... i když bůhví jak by to bylo po třech letech vztahu. Prý s tou svojí se taky pak už neobjímal, prý to kluci nedělají... jsou možná oba na jedno brdo, nevím
jak to na vás vše působí?
díky moc...