Markéto moc děkuju za úžasné příspěvky

Máš pravdu, že bych si neměla bývalého přítele idealizovat, spíše se jen kamarádsky vídat a do ničeho se nevrhat.
Vůči současnému příteli výčitky necítím, on ví, že jsem se s bývalým viděla a že se s ním budu vídávat. A jak říkáš, je mu to fuk, nic najevo nedává. Dokonce se teď chystá na dovolenou s přáteli kam výslovně nechce abych jela ("není to dobrý nápad abys teď jela"). Když jsem se ho ptala, jestli mu vadí, že se vídám s bývalým, tak říkal, že cítí nějaké "nebezpečí", ale že ví, že kdyby mi to zakazoval, že by to bylo kontraproduktivní. Je to zvláštní, na jednu stranu současný přítel např. nechce, abych si ostříhala dlouhé vlasy, na druhou stranu o mě nejeví zájem .... nerozumím té schizofrenii. Proč nemůžu mít krátké vlasy, když mě stejně nechce?
Včera jsem se dívala na fotky s bývalým a současným přítelem. Na těch s bývalým jsem usměvavá zrelaxovaná, v pohodě. Na těch se současným jsem strnulá, v tenzi, v pozoru... úplně na mě z toho padla úzkost. Ale stále bych současnému příteli dala šanci, kdyby ji chtěl, ale on ji nechce a nechává věci tak jak jsou. Když vás dva roky přítel nikdy nevezme spontánně za ruku, člověk potom tak touží po podobném projevu lásky.
Současný přítel za to všechno možná nemůže, už když jsem ho viděla poprvé, tak první sekundu mi prolétlo hlavou: "neumí dávat najevo city"... a bylo to přesné. Ovšem do hlavy mu nevidím a co cítí to nevím, předpokládám, že stejný zmatek jako já. Bojí se rozejít se, že by přišel o každodenní kontakt s malou, že by vše pak záleželo jen na domluvě se mnou... Také by musel hledat a platit bydlení, což v jeho situaci kdy teď nemá stabilní práci není to pravé ořechové.
Dnes bych měla jít na tenis s bývalým, tak doufám, že to vyjde a že mu do toho nic nevleze

.