Re: Je převozník dobré řešení?

Já jsem něco podobného (vztahově) řešila po roce rozchodu s otcem mé dcery. Tak nějak jsem ani nikoho nehledala, ale uznávám, že je to tím, že mi sice "někdo" chyběl, ale nevadí mi být sama. Ale stalo se, někdo se objevil. Jevil se jako ideál a zřejmě jím teoreticky je. Ještě pořád ve mně dozrával rozchod, k tomu relativně malé dítě (3 roky), k tomu věci praktické - práce při RD, pak školka, změny v práci, nemoci ze školky u dosud zdravého dítěte.. ale bylo fajn při těch starost, na které jsem byla sama "někoho" mít, byť jsem se neupínala k tomu, že to dopadne, tak jsem se přeci jen těšila na to, že nás čeká společná budoucnost.. Ale přiznám se, že jsem to byla já, kdo to nedal. U mě platí, že to bylo špatně načasováno. Navíc dcera už samozřejmě vnímá a řeší, nechtěla jsem jí plést hlavu něčím, v čem sama nemám jasno. Tím neříkám, že to nemusí klapnout, to načasování bylo pro mě důležité, možná by stačilo o půlroku později.. a bylo by vše jinak..