Re: Rozchod na výročí 10 let?

zvládnu, ale v podstatě k tomu už nic jiného, to je ten problém. Dojíždím denně tři hodiny,odcházím z domova v 6 ráno, vrátím se v 6 večer (když jdu hned domů, jednou týdně jdeme na větší nákup, tu a tam něco zařídit a tak a je to hned o hodinu, dvě později). Ideálně bych chtěla chodit spát tak v 10, nejpozději v pul 11 večer (když v 5 vstávám). To znamená, že mám max. 4 hodiny čistého času na vše. Přítel nemá v práci možnost chodit na obědy, nemá ani stravenky,mažu mu tedy chleby, takže pak se snažím zařídit aby měl alespoň teplou večeři. Já zase nemám možnost v práci se dostat nikam na oběd, ale zas si ho aspoň můžu ohřát (což on ne), takže připravuju večeře, já už moc večer nejím ale zase si je nosím do práce. Sem tam něco upeču, aby měl přítel k snídani, já sváču do práce. Asi jsem tedy neschopná, ale když v těch 6 přijdu, často se zastavím úplně vyšťavená až v půl 9 a mám tedy hodinku na to si trochu vydechnout, mrknout na net, kouknout na seriál nebo tak něco a jdu se chystat do postele. Tak jednou týdně někam vyrazím, na nějakou akci, nebo s kámoškou, pak ale ani nemám nic k obědu na druhý den, což ale přežiju. Jo, asi je to můj problém, moc to hrotím, ale to je právě o tom o čem mluvím, proč bych měla svolovat ze svých standardů, nejíst jen protože alespoň jednou za čas to nezvládne zastat partner. Teď jsem dost polevila, už se tolik nesnažím jako dřív a je to super kolik pak mám času na jiné věci když se na to tu a tam vykašlu