Re: Rozchod na výročí 10 let?

Já si myslím, že samozřejmě se s ním můžeš rozejít. V diskuzi to určitě řada diskutujících navrhne.
Pokud by ses s ním ale rozejít nechtěla, myslím si, že:
- každý jsme nějaký. Někteří chlapi jsou asi aktivní; já sama mám doma pasivního. Je prostě takový. I já jsem nějaká a jsem ráda, že mě v některejch mejch vrtoších "snáší"... Možná si sama uvědomíš, že ve vašem vztahu oba máte něco... Jistě že je potřeba odvést a udělat nějakou práci, ale mám za to, že lenost moc neobvyklá není někdy na obou stranách. Myslím že někdy je dobré si uvědomit, že moucha mého partnera není smrtelně vážná nebo dokonce ojedinělá věc - pokud chceš vztah zachovat, tohle uvědomění pomůže.
- o problémech ve vztahu bych si "pohovořovala" častěji (tak často, jak jen tě bude něco nedokonalého ve vztahu "obtěžovat", určitě ne jen 1x za rok když už to nejde vydržet) a snažila bych se vést rozhovor tak, Jak to změnit, aby to bavilo mě I TEBE, můj partnere. Abychom byli ve vztahu spokojení oba. Stavět to tak, že chlapa upozorním, že pokud se nic nezmění, může to vést k rozchodu, mi přijde, že nepovede ke kýženým výsledkům. Je možný, že chlap prostě vyrostl v rodině, kde třeba máma po tátovi nevyžadovala (nepotřebovala) zrovna to, co by sis od svého chlapa přála ty, takže to pro něj není běžný. Udělá to jednou na tvé požádání a pak už ne. Ale na další požádání by to udělal? ...tak proč si o to znovu neříct...? (Nevím jak u tebe, ale já moc dobře vím, že můj chlap byl zase vychovanej v jiných věcech, který jsou pro mě balzám na duši, který jsem já ve svý rodině nezažila... taky mi tohle uvědomění pomohlo vidět, že má naopak jiný kvality, není úplně celej k zahození)
- asi bych ho teda nechala kupovat si rohlíky, kor když sama uznáváš, že to je jednodušší i pro tebe. Pokud samozřejmě nejde o finance. Můj chlap taky mnohem víc miluje jídla, která stačí "rozbalit a sníst" - vraždila bych za to!!!! A je to taky dražší než něco uvařit. Jinak bych s ním o tom promluvila takto: to a to mi vadí... očekávám, že když dělám svačiny, tak třeba aspoň umeješ nádobí, vyluxuješ... atd. Není třeba polemizovat nad tím, jestli to musíš všechno dělat sama - NEMUSÍŠ!! Ale to vykomunikování s ním je na tobě. Myslím, že je potřeba smířit se s tím, že to s ním budeš muset možná opakovaně řešit, že musí doma taky pracovat. Ale smiřovat se s tím abys dělala vše sama, nemusíš a nesmíš!
- myslím že někdy místo "mohls mě býval podpořit" může pomoci říct V TU SITUACI (ne později): "Mně by teď pomohlo, kdybys mi řekl ... kdybys mě podpořil......"
- možná je opravdu můj chlap z podobný rodiny jako tvůj... můj doma nemusel dělat nic. Tvůj chlap by se v tomhle asi mohl trochu změnit ne od začátku vašeho vztahu (10 let), ale až od začátku společnýho soužití - myslím že nemůžeš upozorňovat na těch deset let, ale na mnohem méně... A teď povzbuzení: můj po osmi letech od svatby (předtím jsme spolu nebydleli) už často sám umeje nádobí předtím, než přijdu z práce domů, a občas i poklidí bordel v bytě.
- znova říkám: možná opravdu nemusel sám doma dělat vůbec nic. Pak to pro něj prostě není zvykem. Ty asi máš pocit, že mu to musí být jasný. Já nevím. Mýmu chlapovi možná bylo jasný, že nechával domácí práce na mě. Ale určitě mu to nepřišlo divný, když maminka po něm nikdy nic takovýho nechtěla (a tady si taky uvědomuju, že s jejíma vlastníma zkušenostma to sice nebylo nejlepší rozhodnutí, ale zcela pochopitelné... ale to není důležité...) Bylo prostě na mně, abych mu to říkala, a říkala, a znova říkala, on to prostě nezažil, že by bylo běžný, aby doma dělal pomoc s domácími pracemi běžně. Není to od něj neurvalost, ale on to mohl doma vidět jinak a tak jak to viděl, to zná. Nezná to, že se má pravidelně zapojovat. A pokud možno mu to říkat neútočně, bez onoho "to ti musí bejt jasný!!" (tím se vše ještě zhoršilo).
Dá se normálně říct (i opakovaně říkat) Já to chci/ potřebuju takhle. (Kor když to udělá - je to sice blbý, že mu to musíš furt říkat, ale zase je to to nejmenší. Jak říkám, dost pravděpodobně se to časem naučí i dělat sám!) Holt vztah je hodně o komunikaci.
- nemusíš přestávat vařit, ale třeba by mohlo pomoct něco jako: "Chci teď uvařit.. to a to... (nevím jak tvůj chlap, ale můj chlap většinou projeví o dané jídlo zájem )... takže když ten zájem projeví, tak se třeba můžeš domluvit takhle: Takže já uvařím, a je potřeba.. nakrájet cibuli, umejt nádobí, oškrábat brambory......, mohl bys něco z toho udělat? nebo rovnou Co z toho uděláš? A miláčku, platí že jeden vaří, druhý meje nádobí, takže očekávám, že po obědě umeješ nádobí.

Já tě chápu, že ti vadí, že mu máš tahle pro tebe samozřejmý věci meldovat. Asi jsi naučená (výchovou, životem), že se třeba byt musí vlastníma silama uklidit, má-li být uklizen. A tak dále. Říkáš si, proč ho to máš učit. Je dospělej, má sám vidět, že to jinak všechno uděláš ty sama. Ano, má to vidět. Mě tohle taky hrozně vadilo, taky jsem s ním chtěla jednu dobu skončit. Ale zůstala jsem. Myslím, že pokud chceš sebrat argumenty na to, abys to s ním skončila, máš jich hafo, jsou jasné a pro všechny pochopitelné.
Ale pokud bys chtěla ve vztahu pokračovat.... Určitě pomůže opravdu mu říkat třeba, já jsem uvařila (udělala ti svačinu) A OČEKÁVÁM, že umeješ nádobí, než přijdu z práce. Anebo se nějak domluvit, třeba Můžu ti udělat svačinu, nebo by sis radši koupil rohlík (a pokud zvolí možnost svačinu, tak opět určitě budeš chtít aby taky doma něco udělal on, takže hned řekneš, že to tedy od něj očekáváš).
Když jsem byla se svým chlapem v největší krizi, taky jsem na diskuzích dostala mraky podpory, že to s tím mým chlapem opravdu nejde vydržet. Ale pak jsem si nějak uvědomila, že ty samé ženské o kus dál píšou, že jejich chlap dělá něco, co já bych nesnesla. Nebo naopak nedělá něco, co můj chlap jo a já jsem za to ráda. Nikdo podle mě prostě není k tomu, aby se nad ním zlomila hůl. Každý je nějaký a není dobrý si sbírat argumenty proto, že to s ním nejde vyřešit jinak, než skončit. Já si myslím, že to jde jinak. A i když to co třeba píšu, může v tobě nejdřív vyvolat novou vlnu vzteku, že s ním ještě budeš vo všem žvanit jak s miminem, tak na druhou stranu... pokud chceš aby vztah zůstal, tohle může být cesta. Já jsem si nakonec ohledně vztahu mě a manžela uvědomila, že on určitě taky někdy nechápe moje myšlení, jednání a chování, a přesto ho docela mile snáší (anebo ho každopádně neřeší rozchodem, což bych moc nerada). Takže jsme se pomalu přestali hádat. Začali jsme zkoušet nás vztah srovnat (on samozřejmě dodnes nechápe, co mi jako vadilo i když si uvědomuje, že jsme v našem vztahu některý věci změnili ). A dneska jsem s ním moc šťastná. Takže pokud bys chtěla ve vztahu pokračovat, snad ti pomůže něco z toho, co jsem tu napsala...
Někomu často přišlo stupidní, že se má "s takovým lenochem takhle domlouvat jako s malým děckem"... mně prostě přijde, že když ten vztah má vydržet, tak se má využít všechno, co funguje. Pozor, snad jsem dostatečně jasně popsala, že tím v žádným případě nemyslím, abys všechno dělala ty, ale abys jasně a zároveň bez útočení komunikovala, "Je potřeba abysme doma přiložili oba ruku k dílu" a taky "Vadí mi vařit / uklízet / ....... sama, teď je potřeba uklidit byt, musíme se do toho pustit oba" a "Jdu vařit, od tebe očekávám že v tom uděláš tu a tu část oběda..." a to ne 1x ročně, ale třeba 1x denně. Prostě: máš pravdu, ten vztah takhle jak je, nebude fungovat. Ale pravděpodobně se taky nestane, že to tomu chlapovi nějak jednorázově naleješ do hlavy a on najednou bude jinej. Budeš to muset velmi často komunikovat. Ale to je to, co pravděpodobně zafunguje, půjde to. Pokud na tvoje informace o tom, jakou práci od něj očekáváš, reaguje a udělá ji, tak vlastně klíčem k pokračování vašeho vztahu může být, že VŽDYCKY řekneš, co od něj právě potřebuješ a očekáváš. To není zas tak moc, ne? Když si vezmeš, že bez toho by váš vztah skončil... A ještě jednou opakuji pro povzbuzení, můj drahý zhruba po sedmi/ osmi letech dělá některý domácí práce sám a předtím, než přijdu z práce (takže si dovedeš představit, jak rozzářenej obličej ho po příchodu domů vítá ) (a kdyby ti těch 7-8 let připadalo moc, tak on to dělal i dříve, ale ne tak často a v takový míře.... prostě, naučil se toho dost )
No, tak to by stačilo, ne Howgh.