otrávené dítě v domácí škole

Ahoj všem, dnes si jdu pro trochu povzbuzení. V září jsem tu psala, že naše začátky nebyly moc valné, ale docela se to rychle upravilo, začala jsem se s ní učit tak, aby to nebrala jako učení, formou her, používáme různé kartičky a pomůcky, učebnice prakticky ne. Nejedeme vyloženě unschooling, ale nabízím, když se jí nechce, neděláme, někdy trošku přemlouvám, ale to co fakt nechce, neděláme. Často to dopadne tak, že děláme nakonec úplně něco jiného, ale ok. Přesto na E. pozoruju to, co často slýchám, že s dětmi dělá škola (nikoliv ale domácí). Je otrávená, nic se jí nechce, nebaví, raději by si hrála, ale to nemá s kým, prý se nudí. Příklad, dnes jsem chtěla, abychom na vánoční přáníčka, která jsme vyrobili, napsali přání a poslali. E. měla jen opsat text - KRÁSNÉ VÁNOCE, podepsat se a napsat adresu své nejlepší kamarádky. Nedodělali jsme to, protože psaní jí nebaví. Je pravda, že te´d má takové náročné období celkově. Nic jí totiž nebaví, co nechce nesnáší - například teď téměř nic nejí, kromě chleba s máslem.
Prošli jste si taky někdo něčím podobným? Mám pocit, že všechny doma učené děti se učí rády, neztratí zájem o učení (Eli byla vždycky zvídavá, písmenka i počítání jí bavilo dokud oficiálně nezačala první třídu).
Často také děti v domácí škole dělají všechno spolu s rodiči - to už se mi téměř nestává, že by mi chěla pomáhat s vařením nebo čímkoliv v domácnosti.
Je možný, že to dělám tak blbě, že je demotivovaná mým přístupem? Nebo je to jen období?
Taky se mě občas ptá, jestli by nemohla vyzkoušet chodit do školy. Pravda je, že co nám opravdu asi chybí, je dostatek kontaktu s dětmi. Jsme v naší vesnici rok, nikoho tu moc neznáme. I když chodí na kroužky, tak to prostě nestačí. A k ostatním domškolákům to máme trochu dál, tedy hlavně je to komplikované tím, že nemáme auto, takže jakmile je to mimo vlak, tak se dostáváme dost těžko.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale potřebovalo to ven.