Re: otrávené dítě v domácí škole

Ještě mě k tomu napadla situace od nás z praxe. Teď jsme vyráběli hru Putováni po Asii. Děti se mnou nadšeně malovaly a lepily, já jsem mapu do tří do rána dokončovala. Druhý den jsme ji měli hrát ještě s další desetiletou holčičkou. Dopředu jsem věděla, že syna stolní hry nebaví, ale říkala jsem si, že u té naší by to mohlo být jiné. Nebylo. Sekl se a začal trucovat, tak si šel dělat své věci a hrála jsem dál jen s holkama.
Možná kdyby byl v DŠ sám, víc bych na něj tlačila a chtěla bych s ním tu hru hrát, protože nám dala tolik práce. Takhle jsem byla ráda, že mi pomohl s výrobou a hrát jsem ho nenutila.
Teď si uvědomuji jaký tlak může být na děti, které jsou v DŠ samy. Ve škole je těch dětí dvacet i třicet a když se pár dětí projektu neúčastní, nikomu to nevadí - ztratí se v houfu. Ale doma ty děti máme pod lupou a vidíme na nich každou chybičku, každý nedostatek.

Je to jen mé zamyšlení.. ale před rokem mi v tomto pomohlo, nechat syna být. Nechat zodpovědnost na něm. Řekla jsem mu: je potřeba na zkoušky umět to a to. A když se to odmítal učit, nechala jsem ho. Sám si došel k tomu, že u přezkoušení se ho na to ptali a mu bylo nepříjemné, že to nevěděl. Teď už se k tomu staví zodpovědněji. Ale sám ze svého rozhodnutí, ne z mého donucení.