Re: Smutná kuchyňská bilance

Lízo, chodíme do společenství, kam chodí cca 100 lidí a více jak polovina jsou staří lidi od 60 výše. Hodně čerpám i ze vzpomínek manželovy maminky, která nám často vypráví, jak to bylo u nich. Můj tatínek měli celé jeho dětství, mládí služebnictvo, takže ten vůbec nevěděl... každopádně z toho, co jsem pochopila, tak ženy vesměs zadělaly rozkvas a hlavy rodiny po těch cca 10-12 ti hodinách hňoucaly sedmikilové bochníky chleba, které pak ženy s dětmi odváželi k pekaři (pece doma měli jen ti bohatí, což u manžela nebylo). Tchýňka třeba vzpomíná, jak cestou tam chránila těsto v ošatce, aby nezastydlo, a jak milovala cestu domů - maminka ji táhla na sáních, kdy držela teplý obrovitánský pecen zabalený v plátně - jak ji to nádherně hřálo.
Je možné že tohle bylo jiné i krajově a určitě hrálo roli i to, jak byla rodina movitá...
Když jsem tady v potravinách vysvětlila, proč kupuji chlebové mouky, tak se mi tam paní prodavačka úplně rozněžněla, že to asi také zkusí a od té doby když mě vidí, tak mi vypráví vzpomínky její maminky, která ji teď nutí, aby také zkusila péct domácí chleba

Netvrdím, že to tak muselo být u všech - já u nás doma také občas dělám mužskou práci a manžel naopak ženskou a mám kamarádku, která staví barák a její manžel hraje na hudební nástroje a vydělává na to Každopádně chtěla bych opravdu vidět ženu, která hňoucá sedmikilový bochan... já jsem si 2 měsíce zkusila ob den 3 bochníky - každý po 1,5 kile a měla jsem dost. Ruce mě bolely bez přestání... fakt si myslím, že tohle nebyla práce pro ženy, které makaly na poli, dřely okolo praní...