Jak jste se naučili vařit?

Zakládám jako téma v příslušné diskuzní skupině (vaření) otázku, na kterou jsme narazily s Mandelinkou v tématu "co kdyby doma vařil jen muž".

Mandelinka považuje za samozřejmé, že se (skoro?) každý (na)učí vařit doma v dětství, když pomáhá mámě/babičce v kuchyni. Že jak se dělá jíška či bešamel patří k "základnímu vzdělání". (Psala: a ty jsi nevařila jako dítě s mámou nebo babičkou? Mě to přijde takový úplně triviální, tyhle věci jsem nasávala prostě s dýcháním, stejně tak moje dcery, doufám)

No já to měla jinak - kopíruji z minulé diskuze:

"Mandelinko, s mámou skoro vůbec. Mě to k vaření samotnou nijak netáhlo, a mamka mě nijak nenutila, nevybízela... Ani mamka pokud vím nepovažuje vaření za svého koníčka (ne že by vařila nerada, je to prostě neutrální činnost), a vaří jen pár jídel - nejsem si jistá, jakého ponaučení o jíšce a bešamelu by se mi dostalo, i kdybych vařila s ní.
S babičkou jsem pekla. Peču dobře a ráda (ovšem málokdy a jen velmi omezený repertoár).

Nejvíc jsem se jako dítě učila vařit na táborech, v polních podmínkách pro pár desítek strávníků najednou, nebo na pěšárnách v kotlíku pro 5-6 lidí. Opět - o jíšce se tam příliš nemeditovalo V těch dobách jsem se naučila jisté zásady jako "kolínka do vařící vody, brambory do jakékoli", "solit přes víčko", "čím méně nádob na vaření je třeba, tím lepší jídlo", apod.

První jídlo ze syrového masa jsem samostatně vařila v táborové kuchyni v 16ti letech pro cca 30 lidí, a to aniž bych měla recept, znalost, či rady dospělých - ti odešli mimo tábor neznámo kam v rámci "dne samostatnosti", mobily nebyly. V jídelníčku prostě bylo něco ve smyslu "hovězí na paprice" (nevím už), tak bylo... snědlo se."

A přidaly se další - radka a Žžena, že se doma vařit nenaučily.

A jak vy? Kdo se učil vařit přirozeně doma, kdo jinde, kdo vůbec, kdo sám...? Jakékoli další plevelení povoleno