Re: Jak jste se (na)učily/i vařit?

Veveru - jsi můj člověk (viz tvoje "No, rutina mě ubiji " )
Mně taky, jsem celkem vyhlášená kuchařka, jen můj muž si stěžuje, že nic dobrého neuvařím vícekrát. Aneb jak říkají dcery "To už jsi uvařila, nafotila, tak proč bys to opakovala, že?"
Je to přesně tak - baví mně zkoušet, experimentovat, googlím různá jídla, zkouším nevšední kombinace. Kořením hodně bylinkami, které mi pěstuje maminka, jaké koření přidám je na fantazii. Takže jak uvařit dvakrát to samé....

Ale k otázce zakladatelky: vyrůstala jsem do 6 let u babičky, která byla kuchařka od pánaboha (a základ měla z doby, kdy jako 14-ti letá šla na službu do Vídně k bohaté vzdálené příbuzné, neb jich bylo domy 7 hladových krků a živitel tatínek zemřel. Maminka se jí pak znovu vdala (se 7 dětmi!!!) a povila další 3 děti, babička se tedy domů nevracela, ale ve 20 si našla práci v Brně, pak se vdala a měla jedno dítě (a několik potratů), neb více si jich namohli dovolit.
Ale vařit se naučila perfektně, uměla uvařit všechno, od levných omáček po drahá masa a vařila denně pro celou naši rodinu (ona, děda, mamka, táta + 4 děti). A já byla denně u toho. Babička si "povídala sama pro sebe" - alespoň mně to tak přišlo, ale spíš věděla dobře, jak do nepopsané dětské dušičky zasít semínka. Takže dodneška slyším to její: "Horkou jíšku ředit jedině studeným, to by se nám jinak udělaly cucky, ty bychom už nevymíchaly do hladka... A do studené se zase lije horká, víš?".
Spoustu věcí jsem vůbec netušila, že v hlavě mám, dokud jsem je jako hospodyně sama nepotřebovala. A pak tam byly....
Ale jinak já vařila ráda a asi od 6 - 7 let jsem pravidelně každou neděli dělala oběd. Moje mamka vařila jen o víkendech - ale to, že musela, nebavilo ji to. A když já měla výběr, jestli půjdu plevelit na zahradu, nebo uvařím oběd, kuchyně to vždy vyhrála... Většinou jsme s bráchou dělali předkrm, polívku, hlavní a odpoledne desert (a ségra, co si dopoledne vybrala s mamkou dělat na zahradě, musela odpoledne umýt nádobí ).