Re: Jak jste se (na)učily/i vařit?

Já se doma vařit nenaučila. U nás vařil vždy táta a i když mě občas využíval na různé pomocné práce (obalování řízků, škrábání brambor) tak vařit mě neučil. A já neměla ani moc snahu se něco učit, nestála jsem o jeho kritiku. Vařit jsem se naučila sama, když jsem se odstěhovala, něco metodou pokus-omyl, něco z kuchařek. Stěhovala jsem se po prváku na vejšce, k manželovi (tehdy příteli). A rozhodně jsem nestála o to, vařit tak jako se vařilo u nás doma, tj. knedlíky, omáčky, maso. Jeli jsme v rýži a zelenině (občas vylepšené taveňasem, ten býval pravidelně v menze na studenou večeři).

Maso jsem se vlastně naučila pořádně vařit až při pobytu v Anglii, měli ho tam hezky zabalené, většinou s nějakým jednoduchým receptem a hlavně dalo se tam jednoduše koupit skopový.

Vlastně jediný, co jsem se od táty cíleně naučila je rajská a knedlíky, ale to až dlouho po odstěhování. Teď uvařím (skoro) cokoliv a vaření mě i (většinou) baví.

A zajímavost na závěr, táta se prý naučil vařit sám a docela brzo, protože babička uměla jen sedm jídel a ty pořád točila dokola.
Nevím co je na tom pravdy, nemám pocit, že bych nějak trpěla omezeným jídelníčkem, když mě o prázdninách hlídala, ale je pravda že si vybavuju hlavně jídla typu dušená mrkev, dušené kedlubny ale vím že mi to většinou dost chutnalo. Je ovšem pravda, že když byl táta malý, tak mívali doma pomocnici, která myslím i vařila, takže je možný že babička opravdu moc vařit neuměla.