Re: Strach o bližní

Lass...tyhle myslenky znam. To kdyz jsem myslela, ze mala /kdyz jsem byla dole v lodi/ spadla v pristavu do more. Slysela jsem jen mami a pak bouchnnuti, jako kdyz neco pada pres palubu. Byl to okamzik. Vybehla jsem nahoru, koukla napravo ´do toho nepruhledneho more, koukla nalevo a hlavou mi probehlo...ja uz jsem ale stara na dalsi dite. A kam mam vubec skocit...na pravo? na levo?...
upla beznadej a blbosti v hlave. Pak jsem slysela nejaky zvuk. Ale myslela jsem si, ze si to jen namlouvam a sla jsem znovu dolu. Byla schovana v zadni koji /loznice/ za skrini. zavolala z okna mami /tak jsem mysela, ze je venku/ a pak rukama bouchla do lodi.
Hele, ja hodiny brecela, kdyz prisel manzel, nebyla jsem schopna slova. A teda..hodila jsem do sebe nekolik panaku. Ten pocit ze tu najednou neni a ty blaznive myslenky, na ty nezapomenu nikdy.
Jinak jsem rada, jestli je to cele za vami a preji HODNE STESTI a pohodove prazdniny