Re: Strach o bližní

"Dneska existuje teorie, že mentální prožitek je téměř roven tomu reálnému, že jsou u toho zapojovány stejné svaly, stejně pracuje psychika, jako kdyby to opravdu reálně bylo. "

Na tom si myslím, že něco je - sice v reálu to bylo pak jiný, ale to prožívání a neustálý opakování bylo snad horší než ta ztráta sama.

"Tohle prožívání fiktivních katastrofickým scénářů se dá určitě přirovnat k mučení - psychickému a částečně i fyzickému."

Ano, tohle bych podepsala.

"tak jsem si říkala, jestli jsem měla ty strachy z toho, že uvnitř jsem "věděla", co přijde a čemu se nevyhnu, anebo jestli to opravdu byl nějaký můj životní (naučený nebo převzatý) program. Zatím to nevím."

Já si nemyslím, že by bylo možný uvnitř "vědět" (tedy v momentě, kdy to reálně nehrozí), spíš si člověk pamatuje moment, kdy se to splnilo, ale pokud má k tomu tendenci, tak má x dalších věcí, kdy to prožívá taky, ale ono se to nesplní.

Takže já bych sázela na ten životní program, ale myslím si, že se s tím dá hodně pracovat, že to není neměnný.