Re: Pití o hodině a pro Lízu

Vážení účastníci diskuse (zájezdu:)))
Jsem učitelka s praxí devět let na prvním stupni ZŠ, nutno podotknouti, že soukromé, t.č. na MD :), která rozhodně nebyla útěkem, ale chtění - reakce na některou z autorek článků.
Původní článek je napsaný velmi trefne a proto se zdá být docela tvrdý. Nicméně - i za éry komunistů a těch otřesných osnov a hrozeb - o tomhle můžete mluvit, o tomhle nesmíte a co když se nedej Bože žák či student na něco zeptá a co když si dovolí nedej dva bohové nesouhlasit - byli dobří a špatní učitelé. Mohu s čistým svědomím prohlásit, že řada z mých učitelů základní školy mi položila základy, na které jsem nanazovala celý život! Vím, měla jsem zřejmě štěstí..... To na gymnáziu, to bylo jiné kafíčko. Spousta z nich měla na studenty, kteří neměli buňky na mat, fyz, ch buňky či je to prostě nebavilo, pohled - jste hloupí, neinteligentní - slušně řečeno. Na vysoké škole, kde nás měli připravit na dráhu učitele, to bylo jiné. Spoustu předmětů jsme považovali za nesmysl - jako např. teorie čehokoliv. To, že to mělo smysl, spousta z nás pochopila až později, když si najednou začali mí kolegové kupovat psychologické příručky. :))))) Jak jsem se bavila, když se mě ptali na některá úskalí ve vývoji dítěte, apod. Škoda mluvit. I zde byli učitelé dobří a špatní, jako všude.
KDyž jsem nastoupila k nám do školy, byla jsem unesena. Děti se nehodnotí známkami - k nevoli spousty rodičů, protože se nemohou v práci pochlubit, že mají doma jedničkáře, apod. že neví, jak na tom ten jejich nebo ta jejich je. Když jsme zavedli ukázkové hodiny, aby rodiče viděli, jakými formami a metodami práce učíme, někteří rodiče naznali, že si ty děti vlastně pořád hrají a nic neumí. Jak to, že nepíšete testy? Jak to, že děcka nesedí v lavici, když se učí násobilku? A jak to, že se válí po zemi, když v literární výchově čtou? Jak je zvláštní bavit se o tom, jak škola formuje - nezapomněli jste náhodou sami na sebe, na rodiče, jakými jste a jak vlastně formujete Vaše dítě vy sami?
Zrovna dnes jsem měla setkání s mými prvními "dětmi". Jelikož mě čeká návrat do práce, tak nějak jsme přišli na hovor, proč "běžná" škola ano a proč ne. Musel to přece být pro ně šok začít chodit v jedenácti letech po letech slovního hodnocení a hraní si na koberci, že? Všichni souhlasně odpověděli, že si to mysleli, protože si to myslelo jejich okolí. Byli však překvapeni, že byli považováni ostatními spolužáky za šprty, kteří se chtějí učit a jak to, že nebrečí, když dostanou trojku ......... A zase jsme u toho. ...
Moje práce mě baví, zřejmě nebudu nikdy schopna dělat nic jiného. Po dobu své praxe jsem bojovala s rodiči, kteří na učitele vyvíjejí někdy až neuvěřitelný nátlak, peněz nevyjímaje. Vydrží asi málokdo, a to nemluvím o financích. Ale beru to tak, že spousta věcí v životě taky není zhodnocena penězi.
Chcete ode mne radu na závěr? Buďte svým dětem vnímavými rodiči, naslouchejte mu, jeho potřebám a respektujte jeho osobnost. Motivujte ho od narození, ne až přijde do školy, dejte mu pocítit, že má ve vás oporu. Nejste-li spokojeni ve škole a máte-li objektivní informace o tom, že paní učitelka či učitel poškozují vaše dítě, braňte se. Opravdu není nic horšího, když dítě v letech, kdy se formuje postoj ke vzdělávání, učí můra nebo sadista. Ano, i takoví jsou stále mezi námi....
Každopádně školu děti potřebují, je to nutnost, ale je to opravdu jen a jen o lidech. Uvědomte si, že i z vašich dětí budou jednou - z některých učitelé. A to, jací budou, záleží taky na vás.