Re: jedno se nehádá

Radko, také takové situace znám. Jednou jsem se kvůli tomu chytla s jednou příbuznou, která nasazovala na to, kdy se děti jiné příbuzné jak pohádaly (před 30 a více lety, takže fakt aktuální téma k hovoru). Odpověděla jsem jí, že to jenom její dítě je tak dokonalé, protože žádné sourozence nemá.

Mně osobně v dětství hrozně vadilo, když jsem měla pocit, že nám někteří lidé vtloukají do hlavy, že se sourozenci NIKDY, ale NIKDY nesmějí pohádat, že je to NAPROSTO NEPŘÍPUSTNÉ. (Shodou okolností to byli lidé, kteří na své děti i jiné příbuzné dokázali neskutečně hnusně vyjet a seřvat je kvůli prkotině nebo i naprosto neprávem.)

Také mě velmi ničila hláška "na konflikt musejí být vždycky dva". To není pravda, stačí, když jedna strana provokuje a ta druhá nemá možnost, jak z konfliktu vycouvat s klidem. Proto mě štvalo, když někdo uplatňoval paušálně metodu "když se děti hádají, tak dostanou oba a je vystaráno". Ale na dotaz, jak konflikt vyřešit v klidu, odpovědět neuměl. Není vystaráno! Protože ten, co se snaží jak blbec, aby konfliktu předešel, se cítí naštvaný, že se snažil zbytečně a udělal ze sebe totálního troubu, a příšte se naschvál popere, aby to provokujícímu sourozenci vrátil. Ona se tahle metoda může zdát pohodlná pro rodiče, ale podle mého názoru je to časovaná bomba. Děti si do života ponesou pocit vzteku a po letech ho třeba pěkně vybalí a rodiče se budou děsně divit.