Re: Zasahujete dětem do hádek?

Mockrát jsem o tom přemýšlela a dospěla k závěru, že až to bude aktuální, tak zvolím zlatou střední cestu. Když má syn nějaké drobné potyčky s kamarády, tak ho nejdříve nechám, abych mu dala šanci, aby si konflikt mohl vyřešit sám. Když jde do tuhého, tak se snažím jednu nebo druhou stranu mírnit - podle toho, kdo je v právu.

Jednou jsem se naštvala, když si syn (t.č. čerstvě dvouletý) prohlížel výlohu v hračkářství a přišel jiný chlapeček a začal schválně roztahovat ručičky, aby se můj syn nemohl dívat, a ještě se na mě provokativně usmíval. Chlapečkova maminka stála u toho, sladce se usmívala a neřekla ani pumpička. Napřed jsem měla sto chutí něco říct, nechtěla jsem vypadat, jako že si necháme dělat na hlavu, ale také jsem nechtěla neadekvátně trojčit. Rozhodla jsem se tedy, že se rozhodnu podle reakce syna. Pokud začne hlasitě protestovat, tak něco řeknu tomu chlapečkovi, popř. jeho matce. Ale pokud ne, tak to nechám být, protože nemůžu syna hned tahat ze všech průšvihů, to bych mu to do života pěkně zavařila. Syn přeci musí jednou zjistit, že svět je plný i nepříjemných lidí. Syn jen udiveně koukal a já jsem se mračila jako kakabus.

Časem se spory mezi sourozenci chci naučit řešit individuálně, abych dětem dala možnost z nich vyváznout bez pocitu nespravedlivého trestu. Napomenout jednoho, druhého, popř. oba. Uvidíme.