Re: jedno se nehádá

Stáňo, já se vážně obávám, že žijeme v iluzi o tom, že "vychováváme" a ve skutečnosti ta výchova tak nějak prochází okolo našich ratolestí zcela nepovšimnuta, zatímco ony setrvale pracují na tom, jak naše tzv. "výchové metody" obcházet.
Bohužel po tomto zjištění jsem nepoužitelná i jako pedagog, protože jsem dospěla k závěru, že jedinou možností by bylo předčítat místo pohádek výchovné příručky a jakmile se robátka naučí číst, ihned jim předkládat odbornou literaturu z pedagogiky, psychologie a sociologie a zároveň jim zamezit čtení "odborností pseudoodborníků" v bulvárním tisku.
Jedině tak bychom mohli dojít ke shodě.

Spratci vyrostli, přežili své dětství ve fyzickém i psychickém zdraví a dokonce jsou i platnými členy této společnosti a já jsem bohužel přišla o pocit, že na tom mám vůbec nějakou zásluhu.
Trochu možná tu v péči o fyzické blaho - nějaký ten kus žvance a čisté prádlo. Taky jsem jim několikrát zamezila se zabít, ale od takových cca 12 let to poavžuji za dílo matky štěstěny.