Ono opravdu záleží na mnoha okolnostech

Já jsem ze dvou dětí, moje sestra je o 6 let starší. Maminka měla zdravotní problémy a dřív se to nepodařilo. V dětství to bylo docela fajn, měly jsme k sobě docela hezký vztah. Ale taky jsme se někdy rvaly jako koně a první zub mi vypadl díky sestře - vyrazila mi ho, když se se mnou láskyplně prala . Jisté problémy přišly v pubertě, umřel mi táta a musela se o mě starat a vodit mě i na rande. To mě docela nesnášela. Ale brzo se vdala a založila svou rodinu a když jsem začala řešit kluky já, byla většinou ten spojenec, který mi dělal alibi a tak. Teď máme každá svou rodinu a je to fajn. Já jsem vždy chtěla děti hned za sebou, aby si spolu mohly hrát a tak, nejlépe dvojčata. Jenže život to zařídil jink, mám 9-letého raubíře a teprve teď s druhým mužem se těšíme na dalšího kluka. Ten starší se moc těší, už pochopil, že si asi moc hrát nebudou, a že miminko bude na začátku hlavně chrnět, jíst a plakat. Ale i tak mluví na pupík a říká čau brácho, zodpovědně mi pomáhá s "těžkými předměty", odkládá staré hračky, že prý pro bráchu, kouká do kočárků na miminka. Tak jsem zvědavá, jak to bude za rok . A co se stane, když to nááhodou bude holka....