Re: Z bláta do louže

resila jsem podobne dilema loni ZUSTAN ci NEZUSTAT.... poslednich pet let, vicemene od narozeni deti, nas vztah nefungovala hadave sceny, dusno a nekdy i nasili byly temer na dennim poradku. Prestoze to dcera strasne spatne nesla (tehdy 4roky) otce milovala. Proto jsem se nedokazala rozhoupat k rozvodu. Ale uz tehdy se u ni projevovaly urcite poruchy chovani, dusevni rozharanost a celkova nespokojenost - zejmana ve spanku (kriceni, plac, vztekani) Od manzela jsem odesla, v te dobe jsme meli uz dve dcery a nelituji toho. Dceri se sice nekdy styska, ze s nami nezije, ale obcas za nima jezdi, takze bez kontaktu nejsou. Po roce, kdy jsme sami, se srovnala i psychika starsi dcery, prestaly ty nocni desy a place ze spani, jeji poslusnost a naladovost se zlepsila.... coz je pro me jednoznacne znamenim toho, ze jsem udelala dobre a nejsem ta "mrcha, co rozbila rodinu" jak to tak plno lidi okolo vnima. Hodne a dlouho jsem o svem odhodlani se rozvest mluvila s kamaradkama a vsechny, ktere si jako male zazily osklive hadky rodicu mi rekli, ze si cele detstvi praly, aby se rodice radeji rozvedli a mely klidny domov. A nikdy neocenily matcinu snahu za KAZDOU cenu rodinu udrzet, protoze se to minulo ucinkem... naprosto....
Takze souhlasim s nazorem MONTY - jestlize je rodina nefungujici, nema cenu ji umele udrzovat a na neco si zvykat, jenom proto, aby deti meli tatinka doma. Protoze v prvni rade to jsou ony, co tim trpi. Ony od nas prebiraji sablony chovani a dale to prenaseji do sveho zivota jako stafetu. A rozhodne bych se jednou nechtela divat na to, ze maji stejne nefungujici vztah a trpi v nem, jako predtim ja, jako predtim moje matka a pred ni zase jeji matka.....