Re: Z bláta do louže

Margot, já Jítě rozumím. Ono se to ale hlavně lehko soudí, když si to nezažila přímo v Jítině kůži. A taky jsem si vzpomněla na jeden Tvůj příspěvek (i na jméno článku si pamatuji), kde jsi psala, že když problémy ve vztahu přesáhnou určitou hranici, tak už není cesty zpět a že je kolikrát i těžké určit, kde přesně ta hranice leží.

Já jsem si během dospívání mockrát opakovala, oč se mám lépe (hlavně nemateriálně, protože materiálně jsme na tom byli hodně blbě, ale za ten klid to stálo) než řada mých známých, u nichž doma se odehrávaly děsivé scény nebo tam bylo šílené dusno. Navenek ale působili dojmem fungující rodinky.

Ad rozvod u nás - vůči své mamince se v tomto ohledu nevymezuji, protože velmi dobře znám pozadí celé věci, chápu její pohnutky a připouštím, že v její situaci bych se v mnoha ohledech chovala nejspíš velmi podobně. Naštěstí to ale osud vyřešil za nás a ten rozvod se nakonec konal.