Re: kdo chce ať jede kdo nechce a´t je doma

Já ŠVP milovala, vypadla jsem z domu, kde jsem byla neustálým svědkem nefunkčního manželství svých rodičů. A mohla jsem být s kamarádama dva až tři týdny.
Obecně ale nezávidím učitelkám, musí z toho být ke konci už na prášky. Ale zase mají k ruce vychovatelky, teda aspoň někde, takže na to nejsou celý den samy. Nicméně mají můj neskonalý obdiv.
Hold záleží na dítěti, své do toho budu ale motivovat, protože je to neskonale sociálně přínosné. Naučí se být děti bez rodičů a přiznejme si to - i rodiče bez dětí.
I děti z Vysočiny si to můžou v Beskydech užít, protože v normálním životě nemají tolik prostoru být v té přírodě. Den je na ŠVP organizován jinak, je méně vyučování, chybí mimoškolní aktivity, takže v tom lese jsou děcka opravdu dost.
Jo a ten tlak stran školy, aby děti jely, taky chápu. Když už se něco organizuje pro třídu jako takovou, tak by se valná většina měla zúčastnit, jinak to ztrácí smysl a je to podnik pro pár jedinců. Smysl je taky v tom, že jsou všechny ty děcka pospolu, v jiných situacích, naučí se spolu vyjít, postarat se o sebe v základních bodech a tak. V této době jsou úžasně populární seznamovací kurzy, ale na utužovací pobyty v přírodě se nějak nemyslí.
I mně se stává, že se studentstvem žádá vehementně zahraniční exkurze a když dojde na placení a oznámení, že se vyráží brzo ráno, polovina má najednou tenis, trénink, nechce, nemá peníze a tak. Taky už jsem jednu rozorganizovanou exkurzi prostě zrušila pro nedostatek zájmu. Případně už na daném místě byli anebo si tam raději zajedou s rodiči.
Pokud je dítě úzkostné a blbě to snáší, tak hold nic, no.